Jestli sledujete Upíři deníky na nova cinema, tak víte že tam jsou díly od první serie. Zrovna nedávno tam byl díl 1x12. V tomhle díle mě zaujala tahle čáct :) :DD.
Květen 2013
SOUBOJ-4. kapitola
24. května 2013 v 19:02 | Rocky | Knížka -SOUBOJAle on musí k doktorovi. Vždyť vypadá na umření!" přela se Bonnie. "To nejde. Teď ti to nemůžu vysvětlovat. Prostě ho odvezeme domů, dobře? Je promočený a mrzne tu. Pak si o tom můžeme promluvit." Dostat Stefana přes les dalo dost práce, aby na chvíli nepřemýšleli vůbec o ničem jiném. Zůstával v bezvědomí, a když ho konečně položili na zadní sedadlo Mattova auta, byli všichni vyčerpaní a potlučení a taky mokří od jeho promočených šatů. Elena si položila jeho hlavu na klín a zamířili k penzionu. Meredith a Bonnie jely za nimi. "Je tam rozsvíceno," upozornil Matt, když zaparkovali před velkou rezavou budovou. "Paní Flowersová je asi vzhůru, ale dveře budou zřejmě zamčené." Elena jemně položila Stefanovu hlavu a vyklouzla z auta. V jednom z oken problesklo světlo, jak něčí ruka odsunula závěs. Pak zahlédla siluetu hlavy a ramenou, jak se kdosi díval dolů. "Paní Flowersová!" zavolala a mávala. "To jsem já, Elena Gilbertová. Našli jsme Stefana a potřebujeme otevřít!" Postava u okna se nepohnula ani nezareagovala na její slova. Přesto se z jejího postoje dalo usoudit, že stále hledí na ně dolů. "Paní Flowersová, máme Stefana," zavolala znovu a posunky ukazovala na osvětlený interiér auta. "Prosím!" "Eleno! Už je odemčeno!" ozval se Bonniin hlásek z terasy a Elena se odpoutala od postavy v okně. Když pak opět vzhlédla, viděla už jen, jak závěs padá zpět na své místo, a pak světlo v patře zhaslo. Bylo to divné, ale neměla čas nad tím dumat. Pomohla s Meredith Mattovi zvednout Stefana a vynést ho po schodech ke vchodu. Dům byl uvnitř tmavý a tichý. Elena vedla ostatní po schodech proti dveřím a pak do druhého patra. Pak vešli do pokoje a Elena požádala Bonnie, aby otevřela dvířka na neosvětlené úzké schodiště. "Kdo by po tom všem… co se nedávno stalo… nechával vchodové dveře otevřené?" hekal Matt, jak vlekli své bezvládné břemeno. "Musí bejt cvok." "Ona je cvok," poznamenala Bonnie shora a otevřela dveře na vrcholu schodiště. "Když jsme tu byly posledně, mluvila o nejpodivnějších…" zalapala po dechu úlekem. "Co se stalo?" zeptala se Elena. Ale když přišli nahoru, uviděla to sama. Zapomněla, v jakém stavu pokoj minule opustili. Truhly plné šatstva byly zpřevracené a poházené, jako kdyby si s nimi nějaký obr házel ode zdi ke zdi. Jejich obsah byl rozesetý po celé podlaze, spolu s předměty z toaletky a stolů. Nábytek byl převrácený a vyražené okno pouštělo dovnitř ledový vítr. Byla rozsvícená jen jedna lampa v rohu, která vrhala groteskní stíny na strop. "Co se tu stalo?" vydechl Matt. Elena neodpověděla, dokud nepoložili Stefana na postel. "Nevím to jistě," odpověděla a byla to pravda, i když jen tak tak. "Ale bylo to takhle už včera. Matte, pomůžeš mi? Musíme ho převléct do suchého." "Najdu ještě jednu lampu," řekla Meredith, ale Elena rychle zaprotestovala. "Ne, vidíme dobře. Spíš zkus rozdělat oheň." Z jedné dokořán otevřené truhly koukal froté župan tmavé barvy. Elena ho zvedla a začali s Mattem Stefana svlékat z mokrých šatů. Když mu stahovala promočený svetr, všimla si jeho krku a úlekem strnula. "Matte, mohl bys… mohl bys mi podat ten ručník?" Jakmile se Matt otočil, honem stáhla svetr a zabalila Stefana do županu. Když jí Matt podal ručník, uvázala ho Stefanovi kolem krku jako šálu. Puls se jí rozeběhl a mysl uháněla jako o závod. Není divu, že je tak slabý a bez života. Panebože. Musí ho prohlédnout a zjistit, jak je to zlé. Ale to nejde, když je tu Matt a ostatní. "Jedu pro doktora," oznámil Matt napjatým hlasem a upíral oči na Stefanovu tvář. "Potřebuje pomoc, Eleno." Elena zpanikařila. "Matte, prosím tě ne. On… on má hrůzu z doktorů. Nevím, co by se stalo, kdybys sem nějakého přivedl." Opět to byla pravda, i když ne celá. Měla tušení, co by Stefanovi pomohlo, ale nemohla mu pomoci, dokud tu budou ostatní. Naklonila se nad Stefanem, třela mu ruce svými a pokoušela se přemýšlet. Co má dělat? Chránit Stefanovo tajemství i za cenu jeho života? Nebo ho zradit, aby ho zachránila? A zachránilo by ho vůbec, kdyby všechno řekla Mattovi, Bonnie a Meredith? Pohlédla na své přátele a pokoušela si představit jejich reakci, kdyby se dozvěděli pravdu o Stefanovi Salvatorovi. Nebylo to k ničemu. Tohle nemůže riskovat. Šok a hrůza z toho zjištění skoro přivedly k šílenství samotnou Elenu. A pokud ona, která Stefana miluje, málem s křikem utekla, co by udělali tihle tři? A taky je tu vražda pana Tannera. Kdyby věděli, co je Stefan zač, dokázali by vůbec uvěřit v jeho nevinu? A nebo by ho v hloubi srdce už navždycky podezřívali? Elena zavřela oči. Je to prostě příliš nebezpečné. Matt, Bonnie a Meredith jsou jejími přáteli, ale tuhle jedinou věc s nimi sdílet nemůže. Na celém světě není nikdo, komu by tohle tajemství mohla svěřit. Musí si ho nechat jen pro sebe. Napřímila se a pohlédla na Matta. "Bojí se doktorů, ale zdravotní sestra by možná prošla." Obrátila se ke krbu, kde se činily Bonnie a Meredith. "Bonnie, co tvoje sestra?" "Mary?" Bonnie pohlédla na hodinky. "Tento týden slouží na klinice prodloužené směny, ale teď už by měla být doma. Jenže…" "Takže to půjde. Matte, jeď prosím tě s Bonnie a poproste Mary, jestli by se nepřišla podívat na Stefana. Pokud si bude taky myslet, že potřebuje doktora, přestanu se hádat." Matt zaváhal a pak prudce vydechl. "Tak dobře. Pořád si myslím, že nemáš pravdu, ale dobře - pojďme Bonnie. Zkusíme porušit pár dopravních předpisů." Když vyrazili ke dveřím, Meredith zůstala u krbu a pozorovala Elenu svým klidným tmavým pohledem. Elena se přiměla do nich pohlédnout. "Meredith… myslím si, že byste měli jít všichni." "Opravdu?" Ty tmavé oči se dál bez zakolísání vpíjely do jejích, jako kdyby se pokoušely proniknout skrz a číst v její mysli. Ale Meredith už nepoložila žádné další otázky. Po chvíli přikývla a beze slova se vydala za Mattem a Bonnie. Když Elena uslyšela bouchnutí dveří pod schody, spěchala pro převrácenou lampu a rozsvítila ji u postele. Konečně alespoň může prohlédnout Stefanova zranění. Měl horší barvu než předtím; byl doslova bílý jako plátno, na kterém ležel. I rty měl bílé a Elena si náhle vzpomněla na Thomase Fella, zakladatele Fell's Church. Nebo spíš na sochu Thomase Fella, jak leží vedle své ženy, vytesaný do kamenného víka jejich hrobky. Stefan měl barvu onoho mramoru. Škrábance na rukou sice byly jasně rudé, ale již nekrvácely. Něžně mu natočila hlavu, aby mu mohla prohlédnout krk. A byly tam. Automaticky se dotkla stejných ranek na vlastním krku, jako by si chtěla potvrdit jejich totožnost. Ale Stefan neměl jen maličké ranky. Byly to hluboké surové rýhy do masa. Vypadal, jako by ho potrhalo nějaké zvíře, které se mu pokoušelo prokousnout hrdlo. Zděšené Eleny se opět zmocnil doběla rozžhavený hněv. A s ním i nenávist. Uvědomila si, že navzdory znechucení a zlobě předtím k Damonovi necítila skutečnou nenávist. Ne doopravdy. Ale teď… teď ho nenáviděla. Cítila nenávist s takovou intenzitou, jako nikdy v životě nepociťovala vůči nikomu jinému. Chtěla mu ublížit, přála si, aby za to zaplatil. Kdyby měla v tu chvíli po ruce dřevěný kolík, proklála by jím Damonovi srdce bez nejmenšího slitování. Ale právě teď musela myslet na Stefana. Byl tak děsivě nehybný. To pro ni bylo nejhorší - ta naprostá nepřítomnost jakéhokoli napětí v jeho těle, ta prázdnota. To je ono. Jakoby opustil tohle tělo a zanechal jí jen prázdnou nádobu. "Stefane!" Zatřásla s ním bez nejmenšího účinku. Rukou zkoušela na jeho studené hrudi najít puls. Pokud nějaký měl, byl příliš slabý, než aby ho cítila. Klid, Eleno, poroučela si a vzdorovala náporu paniky. Vzadu v mysli se jí ozýval hlásek: "A co když je mrtvý? Co když je opravdu mrtvý a nic, co uděláš, už ho nezachrání?" Rozhlédla se po pokoji a všimla si rozbitého okna. Pod ním na podlaze ležely úlomky skla. Přešla tam a jeden z nich zvedla. Všimla si, jak se ve světle ohně třpytí. Hezká věc, ostrá jako žiletka, pomyslela si. A pak zatnula zuby a úmyslně se řízla do prstu. Zalapala po dechu bolestí. Po chvíli se z ranky začala valit krev a stékala jí po prstu, jako vosk po svíci. Rychle si klekla ke Stefanovi a přiložila prst k jeho rtům. Druhou rukou mu tiskla bezvládnou dlaň, cítila tvrdost jeho stříbrného prstenu. Nehybná jako socha klečela vedle něho a čekala. První jemný náznak reakce málem nepostřehla. Upírala pohled na jeho tvář a tak postřehla lehké nadzvednutí hrudníku jenom periferním viděním. Ale pak se rty dotýkající se jejích prstů malinko zachvěly a rozevřely a Stefan reflexivně polknul. "To je ono," zašeptala Elena. "Do toho, Stefane." Zachvěly se mu řasy a s přívalem radosti si uvědomila, že jí vrací stisk prstů. Znovu polknul. "Ano." Počkala, dokud nezamrkal a pomalu neotevřel oči, a pak se teprve posadila k němu. Jednou rukou bojovala s vysokým límečkem své mikiny a odhrnula látku stranou. Ty zelené oči byly ještě omámené a unavené, ale už v nich opět byla stará známá tvrdohlavost. "Ne," protestoval Stefan drsným šepotem. "Ale ty musíš, Stefane. Ostatní se za chvíli vrátí a přivedou zdravotní sestru. Musela jsem s tím souhlasit. A pokud na tom nebudeš natolik dobře, abys je přesvědčil, že nepotřebuješ do nemocnice…" Ani větu nedokončila. Sama nevěděla, co by lékař nebo laboratorní technik mohl zjistit, kdyby Stefana vyšetřil. Ale viděla, že pochopil a že má obavy. Ale Stefan vypadal ještě tvrdošíjněji a odvrátil od ní tvář. "Nemůžu," zašeptal. "Je to příliš nebezpečné. Už jsem vzal… příliš mnoho… včera v noci." Copak to bylo teprve včera v noci? Zdálo se jí, že od onoho zážitku uběhl snad celý rok. "Zabije mě to?" zeptala se. "Stefane, odpověz mi! Zabije mě to?" "Ne…," připustil zasmušilým hlasem. "Ale…" "V tom případě to musíme udělat. A nehádej se se mnou!" Elena se sklonila k němu, držela mu ruku ve své a cítila jeho pronikavou potřebu. Byla překvapená, že se vůbec snažil odolávat. Cítil se jako vyhladovělý před hostinou, který není schopen odtrhnout zrak od kouřících pokrmů, ale přesto odmítá jíst. "Ne," opakoval Stefan a Elenu zalil pocit marnosti. Byl jediným člověkem, kterého znala, který byl stejně tvrdohlavý jako ona sama. "Ale ano. A jestli nebudeš spolupracovat, říznu se ještě někam jinam, třeba na zápěstí." Předtím tiskla prst do prostěradla, aby zastavila krvácení, ale teď mu ho ukázala. Rozšířily se mu zorničky a pootevřely rty. "Příliš mnoho… už," zamumlal, ale očima sledoval její prst, jasně rudou kapku na jeho špičce. "A já se nedokážu… ovládat…" "To bude v pořádku," zašeptala. Přiložila mu prst opět ke rtům. Cítila, jak se rozevřely. A pak se naklonila nad něj a zavřela oči. Cítila jeho suchá a chladná ústa na svém hrdle. Podepřela mu dlaní temeno a jeho rty hledaly dvě ranky, které již měla od včerejška. Elena se přinutila neucuknout při chvilkovém bodnutí bolesti. Pak se usmála. Předtím cítila jeho zoufalou potřebu a urputný hlad. Nyní, skrze pouto, které spolu sdíleli, cítila jen divokou radost a uspokojení. Hluboké uspokojení, když byl hlad postupně utišen. Ona sama cítila potěšení z dávání, z toho, že pomáhá Stefanovi svou vlastní životní silou. Vnímala, jak do něj proudí síla. Po čase ucítila, jak intenzita jeho potřeby klesá. V žádném případě nebyla ještě zažehnaná, a tak nechápala, co se děje, když se ji pokusil odstrčit. "To už stačí," zarazil ji a přinutil ji se zvednout. Elena otevřela oči, ona snová blaženost se vytratila. Měl oči zelené jako listy mandragory a ve tváři mu četla hlad šelmy. "Ještě to není dost, pořád jsi slabý…" "Ale je to dost pro tebe." Opět ji odstrčil a v jeho zelených očích zahlédla zákmit zoufalství. "Eleno, když si vezmu hodně, začneš se měnit. A jestli neustoupíš, jestli ode mě neustoupíš hned teď…" Elena se stáhla k nohám postele. Dívala se, jak se posadil a upravil si tmavý župan. V svitu lampy si všimla, že se mu opět trochu vrátila barva, jemný ruměnec nyní oživil jeho bledou pokožku. Vlasy mu usychaly jako převalující se moře tmavých vln. "Chyběls mi," řekla tiše. Náhle ji zaplavila úleva, která byla skoro stejně bolestivá jako předtím strach a napětí. Stefan je naživu a mluví s ní. Všechno bude nakonec v pořádku. "Eleno," jejich pohledy se setkaly, opět ji uchvátil ten zelený oheň. Podvědomě se k němu vydala, ale zarazila se, když se nahlas zasmál. "Nikdy jsem tě ještě takhle neviděl," řekl a ona se na sebe podívala. Boty a džíny měla umazané rudým bahnem, které také hojně zdobilo i všechno ostatní. Z roztržené bundy vykukovala vycpávka. A vůbec nepochybovala, že i její tvář je umazaná a špinavá. Věděla, že má rozcuchané a zamotané vlasy. Elena Gilbertová, dokonalá a elegantní jako ze žurnálu, královna plesu střední školy Roberta E. Leea, vypadá jako vandrák. "Líbí se mi to," dodal Stefan a tentokrát se zasmála s ním. Pořád ještě se smáli, když se otevřely dveře. Elena ztuhla ostražitostí, popotáhla si rolák a rozhlédla se po pokoji, zda tam není něco, co by je mohlo prozradit. Stefan se posadil vzpřímeněji a olízl si rty. "Je mu líp!" zazpívala Bonnie, když vkročila do pokoje a uviděla Stefana. Matt a Meredith šli hned za ní a tváře se jim rozzářily překvapením a radostí. Za nimi vešla čtvrtá osoba, jen o málo starší než Bonnie, ale měla již auru určité autority, která neodpovídala jejímu mladému věku. Mary McCulloughová přešla přímo ke svému pacientovi a nahmatala mu puls. "Tak ty jsi ten, co se bojí doktorů," oslovila ho. Stefan na chvíli vypadal zmateně, ale pak mu to došlo. "Je to taková fobie z dětství," řekl zahanbeně. Pohlédl úkosem na Elenu, která se nervózně usmívala a neznatelně přikývla. "Ale myslím, že už žádného nepotřebuju, jak vidíš." "Proč to nenecháš na posouzení mně? Puls máš v pořádku. Vlastně je překvapivě pomalý, dokonce i na sportovce. Myslím, že už nemáš hypotermii, ale pořád ještě jsi prochladlý. Změříme teplotu." "Myslím, že to nebude nutné," oponoval Stefan hlubokým uklidňujícím hlasem. Elena ho už slyšela použít tenhle hlas dřív a věděla, o co se snaží. Ale Mary si protestů nevšímala. "Tak ukaž, prosím tě." "Já to udělám," nabídla se Elena a natáhla se, aby si vzala od Mary teploměr. Ale skleněná tubička jí přitom nějak vyklouzla, spadla na podlahu z tvrdého dřeva a rozletěla se na kusy. "Ach ne, to jsem nešika. Je mi to hrozně líto!" "To nevadí," ozval se Stefan. "Cítím se už mnohem líp, než předtím. Každou minutou je mi tepleji." Mary přejela hodnotícím pohledem nepořádek na podlaze a pak se rozhlédla po pokoji a zkoumala jeho žalostný stav. "Tak dobře," souhlasila, ale začala se otáčet s rukama v bok a dožadovala se vysvětlení: "Co se tu proboha stalo?" Stefan ani nemrknul. "Nic hrozného. Paní Flowersová prostě není dobrá hospodyňka," řekl a podíval se jí nevinně do očí. Elena měla sto chutí se rozesmát a všimla si, že Mary také. Starší dívka ale místo toho udělala obličej a založila si ruce na prsou. "Předpokládám, že nemám šanci se dočkat přímé odpovědi," zareagovala. "A je jasné, že nejsi vážně nemocný. Nemůžu tě nutit, abys jel na kliniku. Ale důrazně doporučuji, aby sis zítra zašel na kontrolu." "Děkuju ti," odpověděl Stefan, což, jak si Elena povšimla, nebylo to samé jako souhlas. "Eleno, zato ty vypadáš, že by se ti hodil doktor," prohlásila Bonnie. "Jsi bílá jako stěna." "Jsem prostě unavená," odpověděla Elena. "Byl to dlouhý den." "Radím ti, abys jela domů a šla do postele - a zůstala tam," prohlásila Mary. "Nemáš snad anémii, že ne?" Elena odolala impulsu sáhnout si rukou na tvář. Opravdu je tak bledá? "Ne, opravdu jsem jenom unavená," zopakovala. "Jestli je Stefan v pořádku, můžeme teď jet domů." Konejšivě přikývnul a v jeho očích si přečetla soukromý vzkaz jen pro ni. "Dopřejte nám minutku, ano?" poprosila Mary a ostatní a oni zamířili ke schodišti. "Ahoj, a opatruj se," řekla Elena nahlas a objala ho. A do ucha mu zašeptala. "Proč jsi nepoužil na Mary Síly?" "Zkusil jsem to," odpověděl stejně potichu. "Ale asi jsem pořád ještě moc slabý. Neboj se, zlepší se to." "Samozřejmě, že ano," souhlasila Elena, ale žaludek se jí stáhnul. "Ale jsi si jistý, že bys měl zůstat sám? Co když…" "Budu v pořádku. To ty bys neměla být sama." Stefanův hlas byl něžný, ale naléhavý. "Eleno, neměl jsem možnost tě varovat. Mělas pravdu, že Damon je ve Fell's Church." "Já vím. Tohle ti udělal on, že ano?" Elena raději nezmínila, že ho sama vyhledala. "Já si nepamatuju. Ale je nebezpečný. Eleno, ať s tebou dneska v noci zůstanou Bonnie a Meredith. Nechci, abys byla sama. A dávej si pozor, aby nikdo do vašeho domu nepozval nikoho cizího." "Půjdeme rovnou spát," slíbila Elena a usmála se na něj. "Nehodláme si nikoho zvát." "Dej si na to pozor." Z jeho tónu bylo patrné, že si vůbec nedělá legraci. Pomalu přikývla. "Rozumím, Stefane. Budeme si dávat pozor." "Dobře." Políbili se, jen se letmo dotkli rty, ale jejich spojené ruce se oddělily jen neochotně. "Poděkuj za mě ostatním," dodal ještě. "Poděkuju." Připojila se k ostatním před penzionem. Matt se nabídl, že zaveze Mary domů, aby Bonnie a Meredith mohly jet rovnou k Eleně. Bylo vidět, že Mary je stále krajně podezřívavá ohledně nočních událostí, ale Elena jí to rozhodně nemohla vyčítat. A také nemohla přemýšlet. Byla příliš unavená. "Mám vám všem vyřídit poděkování," vzpomněla si poté, co Matt odjel. "Nemá… zač," prohlásila Bonnie a oddělila obě slova mohutným zívnutím, zatímco jí Meredith otvírala dveře auta. Meredith neříkala nic. Od chvíle, kdy nechala Elenu samotnou se Stefanem, byla velmi tichá. Bonnie se najednou zasmála. "Na jednu věc jsme všichni zapomněli," řekla. "Na to proroctví." "Jaké proroctví?" zeptala se Elena. "O mostě. Jak jste tvrdili, že jsem říkala. Vidíš, šla jsi na ten most a smrt tam nakonec nečekala. Možná jste to špatně pochopily." "Ne," bránila se Meredith. "Slovům bylo jasně rozumět." "Tak je to možná jiný most. Nebo… mmm…" Bonnie se zachumlala do kabátu, zavřela oči a neobtěžovala se pokračovat. Ale Elenina představivost větu dokončila za ni. Nebo jiný čas. Když Meredith nastartovala auto, venku zahoukal sýček.
SOUBOJ-3. kapitola
24. května 2013 v 17:48 | Rocky | Knížka -SOUBOJBonnie zůstala zírat. "Nevzpomínám si na nic o mostu. Neměla jsem pocit, že je to most." "Ale sama jsi to řekla, na konci. Myslela jsem, že si pamatuješ…" Eleně odumřela slova na rtech. "Tuhle část si nepamatuješ," řekla nevýrazně. A nebyla to otázka. "Pamatuju si, že jsem byla sama na nějakém tmavém a studeném místě a cítila jsem slabost… a žízeň. Nebo to byl hlad? Nevím, ale potřebovala jsem… něco. A skoro jsem si přála umřít. A pak jsi mě probudila." Elena a Meredith si vyměnily pohled. "A potom, Bonnie, jsi řekla ještě jednu věc, takovým divným hlasem. Říkalas, abychom nechodily k mostu." "Řekla, abys ty nechodila k mostu," opravila ji Meredith. "Právě ty, Eleno. Řekla, že tě tam čeká smrt." "Je mi jedno, co tam čeká," odpověděla Elena. "Pokud je tam Stefan, tak tam půjdu." "Půjdeme tam všechny," prohlásila Meredith. Elena zaváhala. "Nemůžu to od vás žádat," odpověděla pomalu. "Může se tam skrývat nebezpečí - takové povahy, které neznáte. Asi bude nejlepší, když tam půjdu sama." "To si děláš srandu?" rozčílila se Bonnie a vystrčila bradičku. "My milujeme nebezpečí. Chci být v hrobě mladá a krásná, vzpomínáš?" "To neříkej," rychleji zarazila Elena. "Ty sama jsi nás upozorňovala, že tohle není hra." "Není to hra ani pro Stefana," připomněla jim Meredith. "Pokud tu budeme postávat, moc mu nepomůžeme." Elena už si svlékla kimono a mířila k šatníku. Pak se zarazila. "Robert," připomněla. "Nedostaneme se kolem něj ke vstupním dveřím, i kdyby spal." Všechny tři najednou se otočily k oknu. "Paráda," vydechla Bonnie. Když vylézaly z okna na strom, Elena si uvědomila, že přestalo sněžit. Ale studený vzduch na tvářích jí připomněl Damonova slova. Zima je nelítostné období, pomyslela si a zachvěla se. Všechna světla v domě byla zhasnutá, včetně těch v obýváku. Robert už šel zřejmě spát. I přesto Elena zadržovala dech, když se kradli kolem setmělých oken. Meredith měla auto o kousek dál po silnici. Na poslední chvíli se Elena rozhodla vzít s sebou i kus provazu a tak potichoučku otevřela dveře od garáže. Drowning Creek má silný proud a brodění by mohlo být nebezpečné. Jízda na kraj města probíhala napjatě. Když míjely okraj lesa, vzpomněla si Elena, jak na ni foukaly listy na hřbitově. Zvlášť dubové listy. "Bonnie, mají dubové listy nějaký zvláštní význam? Neříkala o nich něco tvoje babička?" "No, prý byly posvátné pro druidy. To byly všechny stromy, ale duby byly nejposvátnější. Mysleli si, že jim duch stromů přináší moc." Elena o tom v duchu uvažovala. Když přijely na most a vystoupily z auta, věnovala dubům na pravé straně silnice nejistý pohled. Ale noc byla jasná a podivně klidná, žádný větřík nerozechvíval suché hnědé listy, které ještě zůstaly na větvích. "Hlídejte, jestli se neobjeví ten havran," upozornila Bonnie a Meredith. "Havran?" podivila se Meredith. "Jako ten havran před Bonniiným domem tu noc, co umřel Jang-ce?" "Tu noc, co byl Jang-ce zabit. Ano." Elena se blížila k tmavým vodám Drowning Creeku s prudce rozbušeným srdcem. Navzdory svému jménu to nebyl potok, ale dravě proudící říčka s jílovitými břehy. Nad ní se klenul Wickery Bridge, dřevěná konstrukce stará skoro celé století. Kdysi bývala dost pevná, aby unesla vozy, teď to byl už jenom most pro pěší, který skoro nikdo nepoužíval, protože byl stranou všech hlavních cest. Je to holé, opuštěné a nevlídné místo, pomyslela si Elena. Místy ležel na zemi sníh. Navzdory svým statečným slovům se Bonnie držela zpátky. "Pamatujete, jak jsme šly přes tenhle most naposledy?" zeptala se. Až moc dobře, pomyslela si Elena. Naposledy, když přecházely most, pronásledovalo je… něco… ze hřbitova. Nebo někdo, uvažovala. "Ještě přes něj nepůjdeme," zarazila je. "Nejdřív se pod něj musíme podívat z téhle strany." "Kde našli toho staříka s rozsápaným hrdlem," zamumlala Meredith, ale pokračovala v cestě. Světla auta osvětlovala pouze malý úsek břehu pod mostem. Když Elena vystoupila z úzkého pruhu světla, pocítila studený závan zlé předtuchy. Smrt čeká, řekl ten hlas. Je Smrt tam dole? Chodidla jí podklouzla na vlhkých zabahněných kamenech. Slyšela jen šumění vody a jeho dutou ozvěnu odrážející se od mostu nad její hlavou. Ačkoli napínala zrak, jediné, co dokázala v té tmě vidět, byl holý břeh a dřevěné vzpěry mostu. "Stefane?" zašeptala a byla skoro ráda, že hučení vody ta slova pohltilo. Cítila se jako člověk, který volá v prázdném domě 'Je tu někdo?' a přitom se bojí odpovědi. "Tohle není správně," ozvala se za ní Bonnie. "Co tím myslíš?" Bonnie se rozhlížela, mírně vrtěla hlavou a tělo měla napjaté soustředěním. "Prostě mám špatný pocit. Já ne… no, předtím jsem řeku neslyšela. Neslyšela jsem nic, jen mrtvé ticho." Eleně pokleslo srdce úděsem. Nějaká část hluboko v ní věděla, že Bonnie má pravdu, že Stefan není na tomhle divokém a opuštěném místě. Ale jiná část byla příliš vyděšená, než aby naslouchala. "Musíme se přesvědčit," prohlásila sevřeným hlasem a pokročila dál do tmy. Hledala cestu hmatem, protože nic neviděla. Ale nakonec musela připustit, že tu není žádná známka, že by tu někdo v poslední době byl. Ani žádná tmavá hlava ve vodě. Otřela si studené zablácené dlaně o džíny. "Můžeme ještě zkontrolovat druhou stranu Wickery Bridge," řekla Meredith a Elena mechanicky přikývla. Ale ani nepotřebovala vidět Bonniin výraz, aby věděla, co najdou. Jsou na špatném místě. "Pojďme odsud vypadnout," prohlásila a šplhala porostem k pruhu světla za mostem. Když se tam dostaly, Elena ztuhla. Bonnie zalapala po dechu: "Ach Bože…" "Zpátky," zasyčela Meredith. "Nahoru po břehu." Proti autu se jasně rýsovala temná postava. Elena zírala s divoce bušícím srdcem a nedokázala rozlišit nic jiného, než že jde o mužskou postavu. Tvář skrývala tma, ale měla z něj děsivý pocit. Blížil se k nim. Skrčily se mimo jeho dohled a přitiskly se k bahnitému břehu pod mostem. Snažily se být úplně neviditelné. Elena cítila, jak se Bonnie vedle ní třese a jak Meredith jí svírá paži. Odsud neviděly nic, ale náhle uslyšely na mostě kroky. Sotva se odvažovaly dýchat a tiskly se jedna k druhé. Zvedly tváře a naslouchaly těžkým krokům kráčejícím po dřevěných prknech. Pomalu se vzdalovaly. Prosím, ať pokračují dál, přála si Elena. Prosím… Kousla se do rtu a pakl Bonnie tiše zanaříkala a její ledová ruka našla Eleninu. Kroky se vracely. Měla bych odsud vypadnout, pomyslela si Elena. Chce mě, ne moje kamarádky. Sám to řekl. Měla bych odsud vylézt a postavit se mu, možná by pak nechal Bonnie a Meredith odejít. Ale ten žhavý vztek, který ji spaloval ráno, už shořel na popel. Ani veškerou silou své vůle se nedokázala pustit Bonniiny ruky, nedokázala se jí vytrhnout. Kroky teď zněly přímo nad nimi. Pak na chvíli nastalo ticho, které následoval klouzavý zvuk na břehu. Ne, pomyslela si Elena a celé tělo se jí chvělo strachy. On jde dolů. Bonnie zasténala a schovala hlavu Eleně na rameni. Elena cítila, jak jí tuhne každý sval v těle, když zahlédla pohyb - chodidla a nohy - vynořující se ze tmy. Ne… "Co tam dole proboha děláte?" Elenina mysl nejprve tu informaci odmítla zpracovat. Stále ještě byla naplněna děsem, takže málem vykřikla, když Matt učinil ještě jeden krok po břehu a nahlédl pod most. "Eleno? Co to děláte?" zopakoval. Bonnie s trhnutím zvedla hlavu. Meredith prudce vydechla úlevou. Elena sama měla pocit, že ji zradí kolena. "Matte," vydechla. Na víc se nezmohla. Bonnie se projevila výrazněji. "A co tu děláš ty?" Mluvila stále hlasitějším hlasem. "Chceš nám způsobit infarkt? Proč se tu proboha plížíš uprostřed noci?" Matt vrazil ruku do kapsy a zazvonil drobnými. Když vylezly zpod mostu, viděly, že hledí na řeku. "Sledoval jsem vás." "Cože?" nevěřícně se zeptala Elena. Zdráhavě k ní otočil tvář. "Sledoval jsem vás," zopakoval. Měl napjatá ramena. "Domyslel jsem si, že vymyslíte, jak se dostat přes tetu a znovu vyrazíte ven. Takže jsem si počkal v autě naproti přes ulici a sledoval váš dům. Jsem si jistý, že jste vylezly oknem. A pak jsem vás sledoval sem." Elena nevěděla, co říct. Zlobila se na něj. Samozřejmě, bylo dost pravděpodobné, že to udělal, jen aby dostál slibu, který dal Stefanovi. Ale představa, jak Matt sedí venku ve svém otřískaném starém Fordu, bez večeře, k smrti mrzne… pocítila bolestivé sevření, které raději nechtěla blíže zkoumat. Opět pohlédl na řeku. Přikročila k němu a tiše řekla: "Omlouvám se, Matte. Za to, jak jsem se chovala doma i… i za…," asi minutu hledala slova a pak to vzdala. Za všechno, pomyslela si zoufale. "No, já se zas omlouvám, že jsem vás vyděsil." Obrátil se a pohlédl jí do tváře, jako by se tím vše urovnalo. "A teď mi řekněte, co tu proboha děláte?" "Bonnie myslela, že by tady mohl být Stefan." "Bonnie si to nemyslela," opáčila Bonnie. "Bonnie řekla rovnou, že jsme na špatném místě. Hledáme místo, kde je ticho, kde nejsou žádné zvuky. A uzavřené. Cítila jsem se… obklopená," vysvětlila Mattovi. Matt na ni opatrně hleděl, jako by ho mohla uštknout. "Ano, to určitě ano." "Kolem mě byly kameny, ale ne jako ty z řeky." "Ehm, to asi nebyly." Pohlédl tázavě na Meredith, která se nad ním slitovala. "Bonnie měla vidění," vysvětlila. Matt o kousek ustoupil a Elena zahlédla jeho profil ve světle reflektorů. Z jeho výrazu poznala, že neví, zda má odejít, nebo je odvézt do nejbližšího sanatoria pro duševně choré. "To není žádný vtip," potvrdila. "Bonnie je médium, Matte. Vím, že jsem vždycky říkala, že na tyhle věci nevěřím, ale mýlila jsem se. Ani nevíš, jak moc jsem se mýlila. Dnes večer se… se nějak naladila na Stefanovu mysl a zahlédla místo, na kterém je." Matt se zhluboka nadechl. "Aha, dobře…" "Nechovej se tak blahosklonně! Já nejsem pitomá, Matte, a říkám ti, že to tak bylo. Byla tam se Stefanem, říkala věci, které ví jen on. A viděla místo, kde je uvězněn." "Uvězněn," řekla Bonnie. "To je ono. Rozhodně to nebylo nic tak otevřeného jako řeka. Ale byla tam voda, sahala mi až po krk. Jemu po krk. A kolem byly kamenné zdi, pokryté hustým mechem. Voda byla ledově studená a nehybná a páchla." "Ale co jsi viděla?" ptala se Elena. "Nic, bylo to, jako bych byla slepá. Nějak jsem věděla, že kdyby se tam dostal i ten nejslabší paprsek světla, viděla bych, ale nešlo to. Byla tam tma jako v kobce." "Jako v kobce…" Elenou projel mráz. Pomyslela na ten zřícený kostel na kopci nad hřbitovem. Tam byla kobka, kobka, o které si jednou myslela, že se otevřela. "Ale v kobce by nebylo tak mokro," oponovala Meredith. "Ne… ale pak už mě nenapadá, co by to mohlo teda být," přemýšlela Bonnie. "Stefan nebyl úplně při smyslech; byl slabý a zraněný. A měl hroznou žízeň…" Elena chtěla Bonnie přerušit, ale udělal to za ni Matt. "Já ti povím, jako co mi to připadá," řekl. Dívky na něj pohlédly, jak tam tak stál kousek od nich jako tajný špeh. Skoro na něj zapomněly. "Jako co?" zeptala se Elena. "Jako studna." Elena zamžikala a vzedmulo se v ní vzrušení. "Bonnie?" "To by mohlo být ono," pronesla Bonnie pomalu. "Velikost a ty zdi a všechno, to by sedělo. Ale studna je otevřená, to bych viděla alespoň hvězdy." "Ne, pokud byla zakrytá," pokračoval Matt. "Spousta starých farem v okolí má studny, které se už nepoužívají, a někteří farmáři je zakrývají, aby do nich nespadly děti. Moji prarodiče to tak dělají." Elena už nedokázala skrývat své vzrušení. "To by mohlo být ono. To musí být ono. Bonnie, vzpomeň si, přece jsi říkala, že je tam pořád tma." "Ano, čišel z toho takový jakýsi podzemní pocit." Bonnie byla také vzrušená, ale Meredith je přerušila věcným dotazem. "Kolik studní myslíš, že je ve Fell's Church, Matte?" "Zřejmě desítky," odpověděl. "Ale zakrytých? Těch tolik není. A pokud naznačujete, že někdo Stefana strčil do zakryté studny, nemůže to být nikde, kde by to lidé viděli. Spíš nějaké odlehlé místo…" "Jeho auto se našlo na téhle cestě," připomněla Elena. "Tak to by mohla být na pozemcích starýho Franchera," uvažoval Matt. Pohlédli jeden na druhého. Francherova farma byla zřícená a opuštěná tak dlouho, kam paměť sahá. Stála uprostřed lesů a lesy si ji vzaly zpět už skoro před celým stoletím. "Jedem," dodal Matt prostě. Elena mu položila ruku na paži. "Tak ty věříš…?" Na okamžik pohlédl stranou. "Nevím, čemu mám věřit," přiznal nakonec. "Ale pojedu." Rozdělili se do obou aut; Matt s Bonnie jeli vepředu, za nimi Meredith s Elenou. Matt odbočil na nepoužívanou cestu vedoucí do lesů a pokračoval po ní, dokud se úplně nevytratila. "Odsud už musíme pěšky," oznámil. Elena byla šťastná, že ji napadlo vzít provaz; budou ho potřebovat, pokud je Stefan doopravdy ve Francherově studni. A pokud není… O tom nebude přemýšlet. Nebylo snadné dostat se skrz les, zvlášť potmě. Podrost byl hustý a větve se natahovaly a lapaly je za šaty. Kolem nich poletovaly můry a otíraly se Eleně o tvář neviditelnými křídly. Konečně došli na mýtinu. Základy staré farmy byly ještě rozeznatelné, kameny nyní poutaly k zemi ostružinové šlahouny a plevel. Komín byl z větší části ještě nedotčený, jen v místech, kde ho kdysi spojoval cement, nyní zely duté díry - vypadal jako rozpadající se pomník. "Studna bude někde vzadu," prohlásil Matt. Nakonec ji našla Meredith a zavolala ostatní. Shromáždili se okolo a hleděli na plochý kamenný kvádr, který byl skoro v úrovni země. Matt se sklonil a zkoumal rostliny a půdu kolem. "Nedávno s tím někdo hýbal," oznámil. Eleně začalo srdce tlouct zoufalou nadějí. Cítila tep až v hrdle i v konečcích prstů. "Tak to sundáme," prohlásila hlasem sotva silnějším než šepot. Kamenný blok byl tak těžký, že jím Matt nedokázal ani pohnout. Nakonec všichni čtyři tlačili a zapírali se patami o zem, dokud se blok s neochotným zasténáním o kousek neposunul. Jakmile se mezi kamenem a studnou objevila škvírka, mohl Matt použít větev jako páčidlo a mezeru rozšířit. Pak všichni znovu zatlačili. Když už byla mezera dost velká, aby se tam vešla hlava a ramena, Elena se sklonila a nakoukla dovnitř. Skoro se bála doufat. "Stefane?" Těch několik sekund, kdy se nakláněla nad tím tmavým prostorem, pokoušela se zrakem proniknout temnotu a slyšela jen rachocení kamínků, které uvolnila, bylo zoufale trýznivých. Pak se však ozval i jiný zvuk. "Kdo to…? Eleno?" "Ach Stefane!" Hlava se jí zatočila úlevou. "Ano, jsem tu, všichni jsme tady a pomůžeme ti ven. Jsi v pořádku? Nejsi zraněný?" Jediné, co jí zabránilo skočit tam za ním, byla Mattova ruka, která ji uchopila vzadu za oděv. "Stefane, vydrž, máme s sebou provaz. Řekni, že jsi v pořádku." Ozval se matný, skoro neznatelný zvuk, ale Elena poznala, co to bylo. Smích. Stefanův hlas byl slabý, ale srozumitelný. "Už mi bylo… líp," řekl. "Ale jsem… naživu. Kdo je to s tebou?" "To jsem já, Matt," ozval se Matt, pustil Elenu a naklonil se přes okraj sám. Elena byla skoro v extázi nadšením, ale všimla si, že má lehce zmatený výraz. "A taky Meredith a Bonnie. Hodím ti dolů provaz… tedy, pokud tě Bonnie nepřemístí telekinezí." Stále ještě na kolenou se Matt ohlédnul po Bonnie. Plácla ho přes hlavu. "O tomhle nevtipkuj! Vytáhněte ho ven." "Ano, madam," přikývnul Matt poněkud zmateně. "Tady, Stefane, musíš si to uvázat kolem sebe." "Ano," přikývnul Stefan. Nediskutoval o prstech znecitlivělých zimou nebo o tom, zda dokážou zvednout jeho váhu. Jinak to prostě nepůjde. Příští čtvrthodina byla pro Elenu příšerná. Všichni čtyři museli napnout své síly, aby dostali Stefana ven, ačkoli Bonnie přispívala hlavně mohutným povzbuzováním, kdykoli zastavili, aby nabrali dech. Ale nakonec se Stefanovy ruce konečně zachytily okraje studny a Matt se natáhnul, aby ho uchopil pod rameny. A pak ho již Elena držela v náručí, objímala pažemi jeho hruď. Dokázala poznat, jak moc je to špatné, podle jeho nepřirozené nehybnosti a ochablého těla. Využil posledních zbytků sil, aby jim pomohl dostat ho ze studny; ruce měl pořezané a krvavé. Ale co Elenu znepokojovalo nejvíce, byla skutečnost, že tyto ruce nereagovaly na její zoufalé objetí. Když ho konečně pustila, aby se na něj mohla podívat, všimla si, že má voskovou pleť a černé kruhy pod očima. Pokožku měl tak studenou, až ji to vyděsilo. Nervózně pohlédla na ostatní. Matt se ustaraně mračil. "Raději bychom ho měli co nejrychleji dopravit na kliniku. Potřebuje doktora." "Ne!" Slabý a drsný hlas vydala ochablá postava v Elenině náručí. Cítila, jak se Stefan dává dohromady a pomalu zvedá hlavu. Jeho zelené oči se ponořily do jejích a všimla si, jaká naléhavost se v nich skrývá. "Žádní… doktoři." Očima se vpaloval do jejích. "Slib mi to… Eleno." Elenu pálily oči, které byly zalité slzami. "Slibuji," zašeptala. Pak ucítila, že cokoli ho drželo při síle, ten proud čiré vůle a odhodlání zkolaboval. Zhroutil se v bezvědomí do jejího objetí.
1x02 Noc s kometou
22. května 2013 v 16:11 | Rocky | EpizodyStefan se rozhodne navštívit Vicki, která se v nemocnici stále zotavuje z tajemného útoku, a pokusí se použít svoje síly, aby ji ovlivnil a donutil ji zapomenout na útočníka. Přichází ovšem Matt a Stefan nemá možnost dívce pozměnit vzpomínky. Jeremy zápasí se svými city k Vicki, zatímco pan Tanner řekne tetě Jenně, že Jeremy potřebuje pomoct se svými problémy. Elena se setkává s Damonem v domě Salvatorů, kde Damon odhalí tajemství ze Stefanovi minulosti. Když si Vicki začne vzpomínat, kdo ji napadl, Damon si zvolí další oběť. Elena se rozhodne říct Stefanovi o svých pocitech.
| Český název | Noc s kometou |
| Původní název | Night of the Comet |
| Číslování | 1. série, 2. epizoda (celkově 2. díl) |
| Premiéra | 17. září 2009 |
| Česká premiéra | 1. června 2012 |
| Rok natočení | 2009 |
| Délka epizody | 45 minut |
Ke stažení zde
Ke zhlédnutí zde
1x01 Začátek
22. května 2013 v 14:05 | Rocky | EpizodyČtyři měsíce po tragické dopravní nehodě, ve které zahynuli jejich rodiče, se sedmnáctiletá Elena Gilbert (Nina Dobrev) a její patnáctiletý bratr Jeremy (Steven R. Mcqueen) stále snaží vyrovnat se svým zármutkem a pokračovat dál ve svých životech. Elena byla vždy hvězdnou studentkou; krásná, populární a věnující se škole i přátelům. Ale teď si všimla, že se jen pokouší skrývat svůj smutek před světem. Když začne školní rok, Elena a její přátelé jsou uchváceni pohledným a záhadným novým studentem, Stefanem Salvatorem (Paul Wesley). Stefan a Elena jsou k sobě okamžitě přitahováni, ale Elena nemá tušení, že Stefan je ve skutečnosti sto padesát let starý upír, který se snaží žít mírumilovně po boku lidí, zatímco jeho bratr Damon (Ian Somerhalder) je ztělesněním upířího násilí a brutality. Nyní jsou tito dva upíří bratři - jeden dobrý, druhý zlý - ve válce o Eleninu duši a o duše jejích přátel, rodiny a všech obyvatel malého městečka Mystic Falls ve Virginii.
| Český název | Začátek |
| Původní název | Pilot |
| Číslování | 1. série, 1. epizoda (celkově 1. díl) |
| Premiéra | 10. září 2009 |
| Česká premiéra | 31. května 2012 |
| Rok natočení | 2009 |
| Délka epizody | 45 minut |
| Sledovanost premiéry | 4 800 000 diváků |
Ke stažení zde
K shlédnutí zde
SOUBOJ-2. kapitola
22. května 2013 v 13:45 | Rocky | Knížka -SOUBOJNad opuštěným hřbitovem se vznášelo nepřirozené šero. Sníh Eleně oslepoval oči a vítr se zakusoval do těla, jako by vkročila do proudící ledové vody. Přesto se však tvrdohlavě odmítala obrátit k modernímu hřbitovu a silnici za ním. Pokud dokázala odhadnout, Wickery Bridge byl přímo před ní. Zamířila k němu. Policie našla Stefanovo opuštěné auto vedle Old Creek Road. To znamená, že ho nechal někde mezi Drowning Creek a lesem. Elena klopýtala po zarostlé stezce hřbitovem, ale šla pořád dál. Musela mít hlavu skloněnou a pažemi k sobě tiskla svetřík. Zná přece tenhle hřbitov celý život a dokáže najít cestu i poslepu.
SOUBOJ-1. kapitola
21. května 2013 v 16:02 | Rocky | Knížka -SOUBOJDamone!" Studený vítr Eleně rozevlál vlasy kolem obličeje a rval její lehký svetřík. Dubové listy vířily mezi řadami žulových náhrobků a stromy se zuřivě srážely větvemi. Elena měla studené ruce, chladem necítila tváře ani rty, ale stála proti vyjícímu větru zpříma a znovu zakřičela: "Damone!" Tohle počasí byla demonstrace jeho Síly, která ji měla odstrašit. Nepodaří se mu to. Myšlenka, jak asi byla stejná Síla použita proti Stefanovi, v ní probudila žhavý vztek, který spaloval její vnitřní já navzdory ledovému větru. Jestli Damon Stefanovi něco udělal, jestli ho zranil… "Krucinál, odpověz mi!" zakřičela směrem k dubům, které lemovaly hřbitov. Utržený dubový list se jako seschlá hnědá ruka snesl k jejím nohám, ale nedočkala se odpovědi. Obloha byla šedá jako sklo, šedá jako náhrobky, které ji obklopovaly. Elena pociťovala vztek a zklamání, které ji pálily v hrdle. Ramena jí poklesla. Mýlila se. Damon tu přece jen nebyl; byla sama s vyjícím větrem. Otočila se - a zalapala po dechu. Stál přímo za ní, tak blízko, že se její oblečení otřelo o jeho, když se otáčela. Na tuhle vzdálenost by cítila přítomnost jiného člověka, vnímala by jeho tělesné teplo nebo slyšela nějaký zvuk. Ale Damon samozřejmě člověk nebyl. Ustoupila o několik kroků, než se přiměla zastavit. Všechny instinkty, které spaly, když křičela do větru, ji nyní naléhavě žádaly, aby se dala na útěk. Zatnula pěsti: "Kde je Stefan?" Mezi Damonovým tmavým obočím se objevila rýha: "Jaký Stefan?" Elena pokročila dopředu a dala mu facku. Nenapadlo ji to až do chvíle, než to skutečně udělala, a dokonce i potom sotva dokázala uvěřit, že to skutečně provedla. Ale byla to pořádně silná facka, kterou mu uštědřila veškerou silou, kterou v sobě sebrala, až Damonovi odletěla hlava ke straně. Ruka ji pálila. Stála před ním, pokoušela se zklidnit dech a prohlížela si ho. Byl oblečený stejně, jako když ho viděla poprvé, v černém. Jemné černé boty, černé džíny, černý svetr a kožená bunda. A vypadal jako Stefan. Nechápala, jak to mohla předtím přehlédnout. Měl stejné tmavé vlasy, stejně světlou pleť a také vypadal znepokojivě dobře. Ale jeho vlasy byly rovné, ne vlnité, oči měl černé jako půlnoc a krutá ústa. Pomalu otočil hlavu zpět a pohlédl na ni. Všimla si, jak se mu rudne místo, kam ho udeřila. "Nelži mi," řekla a hlas se jí třásl vzteky. "Vím, kdo jsi. Vím, co jsi. Včera večer jsi zabil pana Tannera. A teď zmizel Stefan." "Opravdu?" "Ty víš, že ano!" Damon se usmál a pak náhle úsměv zmizel. "Varuju tě, jestlis mu ublížil…" "Tak co?" zeptal se. "Co uděláš, Eleno? Co bys mi vůbec mohla udělat?" Elena ztichla. Najednou si uvědomila, že vítr ztichnul. Den kolem nich tonul ve smrtelném tichu a oni stáli nehybně ve středu jakéhosi ohromného kruhu sil. Zdálo se, jako by všechno kolem, olověná obloha, duby, rudé buky i samotná zem s ním byly v nějakém spojení, jako by si bral síly přímo od nich. Stál tam se vzpřímenou hlavou, oči měl neproniknutelné a plné podivných světel. "Ještě nevím," zašeptala, "ale já na něco přijdu. To mi věř." Nahlas se rozesmál, až se Eleně zastavilo srdce a pak začalo bít jako splašené. Bože, jak je krásný. Ba ne, krásný bylo jen nevýstižné a bezbarvé slovo. Jako obvykle jeho smích trval jen okamžik, ale i když opustil jeho rty, stopy smíchu mu zůstaly v očích. "Věřím ti," odpověděl a uvolnil se. Rozhlédl se po hřbitově. Pak se otočil zpět a vztáhl k ní ruku. "Pro mého bratra jsi příliš dobrá," pronesl ležérně. Elenu nejprve napadlo jeho ruku odrazit, ale nechtěla se ho znovu dotknout. "Řekni mi, kde je." "Možná později - a za určitou cenu." Stáhl ruku přesně ve chvíli, kdy si Elena uvědomila, že nosí stejný prsten jako Stefan - stříbrný s modrým kamenem lapisem lazuli. Zapamatuj si to, pomyslela si naléhavě. Je to důležité. "Můj bratr," pokračoval Damon, "je blázen. Myslí si, že vypadáš jako Katherine, a proto jsi stejně slabá a dáš se stejně snadno vést. Ale to se mýlí. Cítil jsem tvůj hněv z druhé strany města. Cítím ho i teď, jako bílý svit pouštního slunce. Máš sílu, Eleno, i ve svém lidském stavu. Ale mohla bys být o tolik silnější…" Zírala na něho, nechápala, o čem to mluví, a nelíbila se jí změna tématu. "Nevím, o čem to mluvíš. A co to má společného se Stefanem?" "Já mluvím o Silách, Eleno." Náhle přistoupil blízko k ní, oči ponořil do jejích a promluvil měkkým a naléhavým hlasem: "Zkoušela jsi všechno, a nic tě neuspokojilo. Jsi dívka, která má všechno, ale vždycky existovalo něco těsně mimo tvůj dosah, něco, co jsi zoufale potřebovala, ale co jsi nemohla mít. A já ti to nabízím. Sílu. Věčný život. A pocity, jaké jsi nikdy předtím neprožila." V tu chvíli pochopila a v hrdle jí stoupla žluč. Zakuckala se hrůzou a odporem. "Ne." "Proč ne?" zašeptal. "Proč to nezkusit, Eleno? Buď k sobě upřímná. Není pravda, že určitá část tebe to chce?" Jeho tmavé oči byly plné žáru a naléhavosti, držely ji ve svém zajetí, nedokázala uhnout pohledem. "Dokážu v tobě probudit věci, které po celý tvůj život dosud spaly. Jsi dost silná, abys mohla žít v temnotách, aby ses z nich dokázala těšit. Můžeš se stát královnou stínů. Proč si tu Sílu nevzít, Eleno? Dovol mi, abych ti pomohl se jí zmocnit." "Ne," odpověděla a odtrhla svůj pohled od jeho. Nebude se na něj dívat, už mu nedovolí, aby jí tohle dělal. Nedovolí mu, aby ji donutil zapomenout… donutil zapomenout… "Je to to nejzákladnější tajemství, Eleno," lákal ji. Jeho hlas ji laskal stejně jako konečky prstů, kterými se dotýkal jejího hrdla. "Budeš šťastná jako nikdy předtím." Existuje něco strašně důležitého, na co si musí vzpomenout. Používá Síly, ale ona mu to nedovolí, aby ji donutil zapomenout… "A budeme spolu, ty a já." Chladné konečky prstů ji hladily ze strany po hrdle a pak vklouzly pod límeček jejího svetru. "Jen my dva, navěky." Náhle pocítila bodavou bolest, když jeho prsty zavadily o dvě drobné ranky na jejím hrdle, a mysl se jí vyjasnila. Donutit ji zapomenout… na Stefana. Tohle se snažil vypudit z její mysli. Vzpomínku na Stefana, na jeho zelené oči a úsměv, ve kterém se vždy skrýval smutek. Ale nic už teď nemohlo vyhnat Stefana z její hlavy, ne po tom, co spolu sdíleli. Odtáhla se od Damona a odstrčila ty studené prsty stranou. Zpříma na něj pohlédla. "Já jsem už našla to, co chci," oznámila mu krutě. "A toho, s kým chci být navěky." Jeho oči zahalila temnota, studený vztek se chvěl ve vzduchu mezi nimi. Při pohledu do těch očí se Eleně vybavila kobra chystající se zaútočit. "Nebuď stejně hloupá jako můj bratr," zasyčel. "Nebo s tebou naložím tak jako s ním." Teď měla strach. Nedokázala si pomoci, zmocňoval se jí chlad a zakusoval se jí až do kostí. Vítr se zase začal zvedat a větve začaly poletovat. "Řekni mi, kde je, Damone." "V tuhle chvíli? To nevím. Nemůžeš na něj přestat myslet alespoň na okamžik?" "Ne!" Zachvěla se, vlasy se jí už zase rozevlály kolem obličeje. "A to je pro dnešek tvoje konečná odpověď? Jsi si naprosto jistá, že se mnou chceš hrát tuhle hru, Eleno? Následky rozhodně nebudou k smíchu." "Já jsem si jistá." Musí ho zastavit, než k ní zase pronikne. "A nemůžeš mě zastrašit, Damone, copak sis toho nevšiml? V tu chvíli, kdy mi Stefan prozradil, co jsi zač a co jsi udělal, jsi ztratil veškerou moc, kterou jsi snad nade mnou mohl mít. Nenávidím tě. Připadáš mi odporný. A není nic, co bys mi mohl udělat, už ne." Jeho obličej se proměnil, smyslnost v jeho rysech se pokřivila a zmrzla, až mu ve tváři zůstala jen krutost a hořká tvrdost. Rozesmál se a ten smích trval a trval. "Nic?" zeptal se. "Můžu ti udělat cokoli, tobě i těm, které miluješ. Eleno. Ty nemáš ani ponětí o tom, co všechno dokážu. Ale ty se poučíš." Ustoupil zpět a vítr projel Elenou jako nůž. Připadalo jí, že se jí rozostřuje zrak; jako by jí před očima tančily vločky světla. "Přichází zima, Eleno," řekl Damon a jeho hlas zněl jasně a mrazivě dokonce i přes vytí větru. "To je nelítostné období. A než přijde, tak se poučíš, co jsem a nejsem schopen udělat. Než přijde zima, spojíš se se mnou. Budeš moje." Vířící bělost ji oslepovala, už nedokázala rozeznat temný obrys jeho postavy. Nyní se dokonce začal vytrácet i jeho hlas. Objala se pažemi a sklonila hlavu, celé tělo se jí třáslo. Zašeptala: "Stefane…" "Jo, a ještě jedna věc," vrátil se Damonův hlas. "Předtím ses ptala na mého bratra. Neobtěžuj se ho hledat, Eleno. Včera v noci jsem ho zabil." Škubla hlavou vzhůru, ale neviděla nic, jen omračující bělost, která ji pálila v nose i na tvářích a ulpívala jí na řasách. Teprve ve chvíli, když se bílé krystalky začaly usazovat na její kůži, si uvědomila, co to vlastně je - sněhové vločky. Bylo prvního listopadu a sněžilo. Slunce nad hlavou zmizelo.
Oficiální popis 5. série
21. května 2013 v 14:06 | RockyVyšel oficiální popis páté série The Vampire Diaries. I když by se tento popis dal nazvat spíše shrnutím série čtvrté, protože až poslední věta nám řekne něco o nadcházející řadě seriálu. Originální verzi si můžete přečíst zde.
V bouřlivé čtvrté sérii Upířích deníků se život v Mystic Falls obrátil vzhůru nohama, když krásná a soucitná Elena Gilbertová čelila tváří v tvář své nejhorší noční můře - životu jako upírky. Zatímco se Elena snažila vypořádat se svými novými schopnostmi a ukrutné žízni po krvi, dostihla Damona a Stefana Salvatorovi, dva upíry, kteří Elenu milují, ohromující zpráva, že lék na upírství by ve skutečnosti mohl existovat. Jejich pátrání po léku je spolu s Eleniným bratrem Jeremym a jejími nejlepšími kamarádkami Bonnie a Caroline vede k děsivé konfrontaci se starobylým a všemocným nesmrtelným Silasem, který byl pohřben s lékem více než dva tisíce let. Ale Elena není jediný upír, který touží po návratu k životu jako člověk. Otázka, kdo si vezme lék, je vyřešena v dech beroucím finále spolu s okamžiky nečekané radosti, nepopsatelného smutku a vyznání pravé lásky. Seriál má namířeno do své páté série, kde některé postavy půjdou na vysokou školu, nově vyléčený upír se bude snažit přežít jako člověk a odhalí se šokující tajemství Salvatorů.
Testy TVD 001
19. května 2013 v 19:26 | RockySchopnosti upírů
16. května 2013 v 12:00 | RockyVzhled
Navzdory pár odlišnostem vypadají jako lidé, takže se mohou mezi nimi bez problémů pohybovat. Mají bledší pleť, nižší tělesnou teplotu a pomalejší srdeční tep než lidé.
Mají upíří špičáky, které se prodlouží a zostří, když ucítí vůni krve. Když potřebují krev, mají divočejší výraz ve tváří. V seriálu přidali ztmavení očí spolu s malými výraznými žilkami kolem nich.
Navzdory pár odlišnostem vypadají jako lidé, takže se mohou mezi nimi bez problémů pohybovat. Mají bledší pleť, nižší tělesnou teplotu a pomalejší srdeční tep než lidé.
Mají upíří špičáky, které se prodlouží a zostří, když ucítí vůni krve. Když potřebují krev, mají divočejší výraz ve tváří. V seriálu přidali ztmavení očí spolu s malými výraznými žilkami kolem nich.


Krmení
Upíři musí pít krev, aby přežili. Můžou přežívat na zvířecí krvi, ale lidská krev je výživnější a pomáhá jim zlepšit jejich schopnosti. Záleží jen na upírově vůli a velikosti jeho hladu, jestli při krmení způsobí téměř bezbolestně jen dvě malé úhledné ranky nebo úmyslně působí oběti bolest a roztrhá ji na kusy. A taky platí, čím větší hlad, tím divočejší krmení. Proto i v případě, že upírovi záleží na člověku, z kterého se krmí, může se přestat ovládat a oběť usmrtit, když svou potřebu krve dlouho odkládá. Upír se také může krmit z jiného upíra.
Pro člověka je darování krve tím bolestivější a traumatičtější, čím víc se brání nebo je napjatý. Naopak, když je oběť ochotná a klidná, může to být příjemný zážitek pro člověka i upíra. Upíři mohou jíst lidskou stravu bez problémů, ale nemá to pro ně žádnou výživnou hodnotu.
Upíři musí pít krev, aby přežili. Můžou přežívat na zvířecí krvi, ale lidská krev je výživnější a pomáhá jim zlepšit jejich schopnosti. Záleží jen na upírově vůli a velikosti jeho hladu, jestli při krmení způsobí téměř bezbolestně jen dvě malé úhledné ranky nebo úmyslně působí oběti bolest a roztrhá ji na kusy. A taky platí, čím větší hlad, tím divočejší krmení. Proto i v případě, že upírovi záleží na člověku, z kterého se krmí, může se přestat ovládat a oběť usmrtit, když svou potřebu krve dlouho odkládá. Upír se také může krmit z jiného upíra.
Pro člověka je darování krve tím bolestivější a traumatičtější, čím víc se brání nebo je napjatý. Naopak, když je oběť ochotná a klidná, může to být příjemný zážitek pro člověka i upíra. Upíři mohou jíst lidskou stravu bez problémů, ale nemá to pro ně žádnou výživnou hodnotu.


Sluneční svit
Upíři mohou vycházet za denního světla, pokud nosí při sobě polodrahokam lapis lazuli. Je znám jako noční kámen a je to ochranný talisman pro upíry. Nejčastěji jej nosí ve formě prstenu nebo jako přívěšek na krku.
Upíři mohou vycházet za denního světla, pokud nosí při sobě polodrahokam lapis lazuli. Je znám jako noční kámen a je to ochranný talisman pro upíry. Nejčastěji jej nosí ve formě prstenu nebo jako přívěšek na krku.
Prsten bratrů Salvatoru.

Síla, rychlost a další smysly
Upíři mají velkou sílu a rychlost. Jsou schopni se pohybovat rychleji, než postřehne lidské, a někdy i upírské, oko. Můžou skákat do výšek a přistávat při skoku z výšky jako kočka. S lehkostí zdolávají stěny budov. Těžké objekty nejsou pro ně žádný problém. Čím více lidské krve upír vypije, tím je silnější a rychlejší.
Mají zvýšené smyslové vnímání - ostřejší zrak, schopnost vidět v temnotě (ale potřebují alespoň malý zdroj světla, v úplné tmě jsou stejně slepí jako lidé), vynikající sluch a čich.
Upíři mají velkou sílu a rychlost. Jsou schopni se pohybovat rychleji, než postřehne lidské, a někdy i upírské, oko. Můžou skákat do výšek a přistávat při skoku z výšky jako kočka. S lehkostí zdolávají stěny budov. Těžké objekty nejsou pro ně žádný problém. Čím více lidské krve upír vypije, tím je silnější a rychlejší.
Mají zvýšené smyslové vnímání - ostřejší zrak, schopnost vidět v temnotě (ale potřebují alespoň malý zdroj světla, v úplné tmě jsou stejně slepí jako lidé), vynikající sluch a čich.

Psychické schopnosti
I slabší upíři mají schopnost ovlivňovat lidské myšlenky a podřídit je své vůli, přinutit člověka vidět věci, které nejsou, nebo něco úplně zapomenout. Silnější upíři můžou tohle udělat i slabšímu upírovi. Hodně silný upír může člověka ovládat i na dálku, udělat z něj loutku podle své vůle.
Upíři mohou komunikovat mezi sebou telepaticky. Mohou takto mluvit i lidmi, ale je to vzácné.
Upíři jsou také schopni cítit lidské emoce a číst lidské myšlenky.
I slabší upíři mají schopnost ovlivňovat lidské myšlenky a podřídit je své vůli, přinutit člověka vidět věci, které nejsou, nebo něco úplně zapomenout. Silnější upíři můžou tohle udělat i slabšímu upírovi. Hodně silný upír může člověka ovládat i na dálku, udělat z něj loutku podle své vůle.
Upíři mohou komunikovat mezi sebou telepaticky. Mohou takto mluvit i lidmi, ale je to vzácné.
Upíři jsou také schopni cítit lidské emoce a číst lidské myšlenky.
(např. Klaus ovlivnil Stafana, aby vypnul svoje emoce)
Další schopnosti
Upíři se můžou změnit do podoby zvířete, ale počet zvířat je omezený. Tahle schopnost je závislá na síle a schopnostech upíra a na tom, kolik pije lidské krve. Stefan má jen jednu další podobu, Damon dvě. Ptačí podoba (v případě Damona je to vrána) je nejčastější, protože poskytuje možnost létání a není nápadná, takže mohou pozorovat lidi bez povšimnutí.
Mají také schopnost ovládat zvířata. Mohou obrátit klidné zvíře v nebezpečnou bestii, která zaútočí na svého majitele.
Silnější upíři mohou také ovládat počasí - zesílit vítr, přivolat sníh, usměrnit blesk.
Upíři se můžou změnit do podoby zvířete, ale počet zvířat je omezený. Tahle schopnost je závislá na síle a schopnostech upíra a na tom, kolik pije lidské krve. Stefan má jen jednu další podobu, Damon dvě. Ptačí podoba (v případě Damona je to vrána) je nejčastější, protože poskytuje možnost létání a není nápadná, takže mohou pozorovat lidi bez povšimnutí.
Mají také schopnost ovládat zvířata. Mohou obrátit klidné zvíře v nebezpečnou bestii, která zaútočí na svého majitele.
Silnější upíři mohou také ovládat počasí - zesílit vítr, přivolat sníh, usměrnit blesk.
Slabosti
Bez polodrahokamu lapis lazuli je pro ně smrtící sluneční svělto. Stačí pár vteřin a kůže se spálí. Pro vstup do domu potřebují pozvání. Nemusí je pozvat vlastník domu, ale musí to být živý člověk. Čím silnější upír, tím méně má omezení. Jednou z nich může být překročení tekoucí vody. Slabý upír toho není schopen. Upíři se odráží v zrcadle, nevadí jim kříž, svěcená voda ani česnek.
Bez polodrahokamu lapis lazuli je pro ně smrtící sluneční svělto. Stačí pár vteřin a kůže se spálí. Pro vstup do domu potřebují pozvání. Nemusí je pozvat vlastník domu, ale musí to být živý člověk. Čím silnější upír, tím méně má omezení. Jednou z nich může být překročení tekoucí vody. Slabý upír toho není schopen. Upíři se odráží v zrcadle, nevadí jim kříž, svěcená voda ani česnek.
upír na slunečním světleZabití upíra
Samozřejmě slunečním světlem. Také kůl do srdce nebo odseknutí hlavy. Ale hodně staří a silní upíři mohou přežít útok kůlem do srdce. Upíra může zabít také velmi velká ztráta krve a vyčerpanost.
Samozřejmě slunečním světlem. Také kůl do srdce nebo odseknutí hlavy. Ale hodně staří a silní upíři mohou přežít útok kůlem do srdce. Upíra může zabít také velmi velká ztráta krve a vyčerpanost.
Přeměna v upíra
Člověk musí umřít s dostatkem upíří krve ve svém krevním oběhu, aby se po smrti stal upírem. Člověk se probouzí s velkou tohou po lidské krvi, má větší sílu a rychlost, zostřené smysly, které se postupně zeslabují, jak se upírská krev vyplavuje z těla.
Člověk musí umřít s dostatkem upíří krve ve svém krevním oběhu, aby se po smrti stal upírem. Člověk se probouzí s velkou tohou po lidské krvi, má větší sílu a rychlost, zostřené smysly, které se postupně zeslabují, jak se upírská krev vyplavuje z těla.
Spánek
Upíři mohou spát a snít. Potřebují však mnohem méně spánku než lidé.
Upíři mohou spát a snít. Potřebují však mnohem méně spánku než lidé.
Třpyt
Upíři se netřpytí. Sorry fanynky Edwarda a spol.
Zdroj: the-vampirediaries.cz
Hlášky z 22. dílu
16. května 2013 v 6:34 | Rocky | HláškyDamon: Přišel jsem si dát cukrovou vatu a ukradnout ti děvče.
Damon: Postrádáš smysl pro humor, Stefane.
Stefan: Ve skutečnosti jen nemám smysl pro Damonův humor.
Damon: Ja to chápu.Jsem skvělejší, víc sexy, lepší volba.A ty se ted bojíš, že když je ted Katherine mimo dosah, zaměřím se na Elenu.
Neměj obavy.Elena není Katherine.
Bonnie: Řekněte sýr.
Caroline: Počkat.Schovej tu sádru.Vzhledem k té době je to nepatřičné.
Damon: Být teenagerem je tak těžký.
Jeremy: Blbče
Damon: Takhle se mnou nemluv.Nejsem tvoje sestra.
Jeremy: Takže co, zabiješ mě jen proto, že jsem Eleně ublížil?
Damon: Ušetřím jí práci.
Jeremy: Pust mě, nebo tady udělám scénu
Damon: Budeš v bezvědomí než stihneš otevřít pusu.
Elena: Co tady děláš?
Damon: Zachranuju ti život.15 nebo míň slov.
Upíři z hrobky jsou tady.Rodiny zakladatelů se staly jejich cílem.Hned ji odsud dostaň.
Stefan: Ne moment, kam jdeš?
Damon: To je víc než 15 ...
Hlášky z 21. dílu
16. května 2013 v 2:22 | Rocky | HláškyElena: Mám pomoct postavit alergorický vůz pro Miss Mystic na slavnostní průvod Dne Zakladatelů. Jestli to neudělám, stihne mě hněv Caroline.
Damon: Ten je na tom hrozně.
Elena: Co se děje?
Damon: Už je zase nudnej, moralistickej a abstinent. Uspěšně jsi ho vyléčila ze všeho co na něm bylo zajímavé.
Damon: Užij si to s královnou Mystic. Vím, že já bych si určitě užil.
Isobel: Proč Stefan?Proč sis nevybrala Damona? Nebo si užíváš s oběma? Jako to dělala Katherine?
Alaric: Ty jsi kretén a zabíjíš lidi, ale pořád v tobě vidím něco lidského.
Damon: Stefan je jiný, chce kompletní lidské prožitky.Chce si vychutnat každou episodu"Jak jsem poznal vaši matku".
John: Přinejmenším se mohu bavit s tebou, obzvlášt pokud si potřebuješ promluvit o holkách.
Jenna: Ale no tak, ja tady jím.
Damon:Ou, Ou Cheriie. Zase jsi vyhrála. Doufám že mám svoje slavnostní spodky.
Damon:Jack Lodon. Skvělej salonní trik.
Damon: Jsem tady k...
Hlášky z 20. dílu
15. května 2013 v 22:08 | Rocky | HláškyElena: Je hrozné, vidět ho takhle zavřeného.
Damon: Ty jsi ta, co ho zavřela.
Elena: Pomáhal jsi.
Damon: Nemohl jsem ho nechat běhat kolem a okusovat lidi, když teď město pátrá po upírech, že ne?
Damon: Nebude ti vadit když se vzdálím?Mám rande s učitelem.
Elena: s učitelem?Alaricem?Vy dva se ted přátelíte?
Damon: Přinesl jsem ti něco k jídlu. Stoprocentně to splňuje požadavky tvé diety.
Damon: Dnes v noci nikoho nezabijeme.Tvoje slova. Jen připomínám
Damon: Co sis myslel, že tu najdeme? Isobel v papučích a cigaretou v ruce?
Damon: Znovu nasáváš srnčí krev a já jsem zase velkej zlej bratr.Svět se dal zase do pořádku.
Elena: Takže, jaké bylo tvoje rande?
Damon: Zbytečný.
Damon: Čarodějky....odsuzující malé potvůrky
Písničky v dílech 1x10, 11, 12, 13, 14, 15
15. května 2013 v 21:33 | Rocky | HudbaEpizoda 1×11 - Bloodlines:
Florence + The Machine - "Cosmic Love" (Alaric vzpomíná na den kdy jeho žena zemřela.)
Editors - "An End Has A Start" (Elena se probouzí v Damonově autě, skladba hraje v jeho autorádiu.)
The Dandelions - "On A Mission" (Elena se vyptává Damona na své auto a upíra kterého srazila.)
Black Mustang - "Between the Devil and the Deep Blue Sea" (Damon a Elena přijíždějí k baru, kde pracuje Bree.)
The Black Hollies - "Can't Stop These Tears (From Falling)" (Bree, Damon a Elena popíjí a povídají si na baru.)
Hope Sandoval and the Warm Inventions - "Trouble" (Damon si s Bree povídá o otevření hrobky.)
The Steps - "Push" (Stefan telefonuje s Elenou zatímco je Damon poslouchá z baru.)
The Upsidedown - "Pepper Spray" (Elena si povídá s Damonem o Katherine. Damon vysvětluje Eleně, jak je možné, že může jíst lidské jídlo.)
The Stereotypes - "The Night Before" (Damon a Elena pijí s Bree a ostatními na baru zatímco se na scéně objevuje Lee.)
The Dig - "Look Inside" (Jeremy a Anna si povídají a hrají kulečník v Mystic Grillu.)
Alex Band - "Only One" (Damon přichází, po tom co byl téměř zabit, za Bree. Ta mu prozrazuje další způsob jak osvobodit Katherine.)
Julian Casablancas - "Out Of The Blue" (Elena se ptá Damona, proč jí sebou vzal do Georgie a připomíná mu, že ho zachránila.)
The Bell - "Nothing Is Logical" (Alaric v baru poprvé naráží na Damona.)
Epizoda 1×12 - Unpleasantville:
We Barbarians - "There's This There's That" (Matt a Ben si povídají v Mystic Grill.)
Systems Officer - "Pacer" (Anna a Jeremy si povídají v Mystic Grill u kulečníku.)
The Misfits - "This Magic Moment" (Začátek plesu.)
Rogue Wave - "Everyday" (Alaric a Jenna si povídají na plese.)
Jeff Scot - "Dreams Are For The Lucky" (Damon žádá Elenu o tanec, Stefan a Elena si povídají při tanci.)
U.S. Royalty - "Keep It Cool (Bo Flex Remix)" (Caroline a Bonnie přicházejí do Mystic Grill.)
The Misfits - "Runaway" (Elena a Stefan tancují, Alaric a Damon si povídají.)
Autovaughn - "Everybody" (Bonnie a Caroline v Mystic Grill, Bonnie jde za Benem k baru.)
Jacko Marcellino - "Slow Dance" (Anna pomáhá Jeremymu na plese.)
The Misfits - "Great Balls Of Fire" (Stefan a Elena tancují rock'n'roll.)
The Raveonettes - "My Boyfriend's Back" (Damon tancuje s neznámou dívkou, Elena si všimne tajemného upíra.)
St. Leonards - "Now That We've Grown" (Caroline a Matt si povídají v Mystic Grill zatímco Matt sbírá špinavé nádobí.)
Oranger - "Mr. Sandman" (Ben a Anna jdou v objetí ulicemi Mystic Falls, závěr dílu.)
Epizoda 1×13 - Children of the Damned:
Kate Earl - "When You're Ready" (Damon u Gilbertů připravuje večeři a povídá si s Jennou.)
Surfer Blood - "Floating Vibes" (Ben a Bonnie si po karaoke povídají v Mystic Grillu.)
Elefant - "Goodbye" (Bonnie volá Eleně a povídají si o jejím rande - písnička hraje v Grillu.)
Experimental Aircraft - "Stellar" (Bonnie políbí Bena.)
Epizoda 1×14 - Fool Me Once:
Oh Mercy - "Can't Fight It" (Matt a Tyler se v Mystic Grill baví o Dukeově party.)
Earlimart - "Before It Gets Better" (Caroline Mattovi přednáší svůj předem připravovaný proslov v Mystic Grill.)
The Soft Pack - "Answer To Yourself" (Elena a Damon procházejí přes Dukeovu party.)
Tokyo Police Club - "In a Cave" (Tyler na party "soutěží", přichází Jeremy.)
U.S. Royalty - "Every Summer" (Anna a Jeremy si povídají u ruin v lese.)
The Steps - "Out Tonight" (Tyler a Matt si povídají na party o Caroline.)
Black Rebel Motorcycle Club - "All You Do Is Talk" (Caroline a Matt si povídají o jejich vztahu.)
Leona Lewis - "Run" (Damon odchází od Anny a její matky, Elena telefonuje se Stefanem.)
Epizoda 1×15 - A Few Good Men:
Jet - "Black Hearts (On Fire)" (Damon si užívá trochu zábavy se svým jídlem.)
The Alternate Routes - "Time Is A Runaway" (Damon a Alaric si povídají v Mystic Grillu.)
Sound Team - "Your Eyes Are Liars" (Carol Lockwoodová zahajuje dražbu svobodných mládenců z Mystic Falls.)
Above The Golden State - "Real You" (Matt, Elena a Caroline si povídají v Mystic Grillu.)
Sweet Thing - "Winter Night" (Damon balí Carol.)
Free Energy - "Something In Common" (Carol zpovídá svobodné mládence na podiu.)
Sounds Under Radio - "Portrait Of A Summer Thief" (Carol losuje výherkyně svobodných mládenců.)
Florence + The Machine - "Cosmic Love" (Alaric vzpomíná na den kdy jeho žena zemřela.)
Editors - "An End Has A Start" (Elena se probouzí v Damonově autě, skladba hraje v jeho autorádiu.)
The Dandelions - "On A Mission" (Elena se vyptává Damona na své auto a upíra kterého srazila.)
Black Mustang - "Between the Devil and the Deep Blue Sea" (Damon a Elena přijíždějí k baru, kde pracuje Bree.)
The Black Hollies - "Can't Stop These Tears (From Falling)" (Bree, Damon a Elena popíjí a povídají si na baru.)
Hope Sandoval and the Warm Inventions - "Trouble" (Damon si s Bree povídá o otevření hrobky.)
The Steps - "Push" (Stefan telefonuje s Elenou zatímco je Damon poslouchá z baru.)
The Upsidedown - "Pepper Spray" (Elena si povídá s Damonem o Katherine. Damon vysvětluje Eleně, jak je možné, že může jíst lidské jídlo.)
The Stereotypes - "The Night Before" (Damon a Elena pijí s Bree a ostatními na baru zatímco se na scéně objevuje Lee.)
The Dig - "Look Inside" (Jeremy a Anna si povídají a hrají kulečník v Mystic Grillu.)
Alex Band - "Only One" (Damon přichází, po tom co byl téměř zabit, za Bree. Ta mu prozrazuje další způsob jak osvobodit Katherine.)
Julian Casablancas - "Out Of The Blue" (Elena se ptá Damona, proč jí sebou vzal do Georgie a připomíná mu, že ho zachránila.)
The Bell - "Nothing Is Logical" (Alaric v baru poprvé naráží na Damona.)
Epizoda 1×12 - Unpleasantville:
We Barbarians - "There's This There's That" (Matt a Ben si povídají v Mystic Grill.)
Systems Officer - "Pacer" (Anna a Jeremy si povídají v Mystic Grill u kulečníku.)
The Misfits - "This Magic Moment" (Začátek plesu.)
Rogue Wave - "Everyday" (Alaric a Jenna si povídají na plese.)
Jeff Scot - "Dreams Are For The Lucky" (Damon žádá Elenu o tanec, Stefan a Elena si povídají při tanci.)
U.S. Royalty - "Keep It Cool (Bo Flex Remix)" (Caroline a Bonnie přicházejí do Mystic Grill.)
The Misfits - "Runaway" (Elena a Stefan tancují, Alaric a Damon si povídají.)
Autovaughn - "Everybody" (Bonnie a Caroline v Mystic Grill, Bonnie jde za Benem k baru.)
Jacko Marcellino - "Slow Dance" (Anna pomáhá Jeremymu na plese.)
The Misfits - "Great Balls Of Fire" (Stefan a Elena tancují rock'n'roll.)
The Raveonettes - "My Boyfriend's Back" (Damon tancuje s neznámou dívkou, Elena si všimne tajemného upíra.)
St. Leonards - "Now That We've Grown" (Caroline a Matt si povídají v Mystic Grill zatímco Matt sbírá špinavé nádobí.)
Oranger - "Mr. Sandman" (Ben a Anna jdou v objetí ulicemi Mystic Falls, závěr dílu.)
Epizoda 1×13 - Children of the Damned:
Kate Earl - "When You're Ready" (Damon u Gilbertů připravuje večeři a povídá si s Jennou.)
Surfer Blood - "Floating Vibes" (Ben a Bonnie si po karaoke povídají v Mystic Grillu.)
Elefant - "Goodbye" (Bonnie volá Eleně a povídají si o jejím rande - písnička hraje v Grillu.)
Experimental Aircraft - "Stellar" (Bonnie políbí Bena.)
Epizoda 1×14 - Fool Me Once:
Oh Mercy - "Can't Fight It" (Matt a Tyler se v Mystic Grill baví o Dukeově party.)
Earlimart - "Before It Gets Better" (Caroline Mattovi přednáší svůj předem připravovaný proslov v Mystic Grill.)
The Soft Pack - "Answer To Yourself" (Elena a Damon procházejí přes Dukeovu party.)
Tokyo Police Club - "In a Cave" (Tyler na party "soutěží", přichází Jeremy.)
U.S. Royalty - "Every Summer" (Anna a Jeremy si povídají u ruin v lese.)
The Steps - "Out Tonight" (Tyler a Matt si povídají na party o Caroline.)
Black Rebel Motorcycle Club - "All You Do Is Talk" (Caroline a Matt si povídají o jejich vztahu.)
Leona Lewis - "Run" (Damon odchází od Anny a její matky, Elena telefonuje se Stefanem.)
Epizoda 1×15 - A Few Good Men:
Jet - "Black Hearts (On Fire)" (Damon si užívá trochu zábavy se svým jídlem.)
The Alternate Routes - "Time Is A Runaway" (Damon a Alaric si povídají v Mystic Grillu.)
Sound Team - "Your Eyes Are Liars" (Carol Lockwoodová zahajuje dražbu svobodných mládenců z Mystic Falls.)
Above The Golden State - "Real You" (Matt, Elena a Caroline si povídají v Mystic Grillu.)
Sweet Thing - "Winter Night" (Damon balí Carol.)
Free Energy - "Something In Common" (Carol zpovídá svobodné mládence na podiu.)
Sounds Under Radio - "Portrait Of A Summer Thief" (Carol losuje výherkyně svobodných mládenců.)
Hlášky z 19. dílu
15. května 2013 v 19:03 | Rocky | HláškyDamon: Jak bylo ve škole?
Stefan: Pohoda.
Damon: Jo?pořád stejná nuda?Nic nového?Žádná historka o kterou by ses mohl podělit?
Stefane.Ted vážně.Poslední století a půl si byl jak vystřiženej z reklamy na depresi.A ted ti mam jako věřit že tohle tvoje nové já,nemá co dělat s lidskou krví.
Stefan: Jsem čistý.
Damon: Lžeš.
Stefan: Mám to pod kontrolou.
Damon: Pod kontrolou?Vydrancoval jsi nemocnici.
Damon: Ucházíš se o titul Miss Mystic Falls?
Anna: Občas musíš nazout nepohodlné lodičky abys zapadl.
Damon: Stefan pořád pije lidskou krev.Ještě před měsícem bych jásal, ale jelikož je rady znovu v pohotovosti, není nejlepší doba, aby si Stefan vyhazoval z kopýtka.
Hlášky z 18. dílu
15. května 2013 v 14:49 | Rocky | HláškyJohn: Nemůžeš aspoň předstírat, že jsi ráda, že mě vidíš ?
Jenna: Panebože, Johne, Tak strašně ráda tě vidím. Jak ses měl? .. Ne to nepůjde.
Damon: On je Gilbert?
Lizzie: Elenin strýc. Jmenuje se John, ale já mu říkám Idiote.
Jeremy: Proč tě tak nenávidí?
John: Spávali jsme spolu.
Jenna: (Něco po něm hodí) Jsem přímo tady.
Damon: (Zvýšeným hlasem) Ne, Eleno, Nepůjdu s tebou do tvé ložnice. ( V kuchyni sedí nicnetušící Jeremy)
Stefan: Bože. Neměl bych tady být.
Damon: Ale no tak. Nenič zábavu. Je to večírek rodiny zakladatelů. To jsme my. Bylo by nezdvořilé nezúčastnit se.
Stefan: Víš .. Líbil ses mi mnohem víc, když si všechny nenáviděl.
Damon: To pořád dělám. Jenom zbožňuju, že oni zbožňují mě.
Stefan: Půjdu najít Elenu.
Damon: Neztrapni mě mladý muži.
Stefan: Prosím, zatancuj si se svým upířím přítelem alkoholikem.
Elena: Všiml sis co tvůj bratr provádí?
Damon: Ne. Byl jsem př...
Vtipy o upírech
15. května 2013 v 2:00 | RockyRáno se sejdou tři upíři a vyprávějí si jak se napili v noci krve: První má kapku krve na rtu a povídá: "Já byl u takový mladý slečny a měla super krev." Druhý má celou pusu od krve a povídá: "Já byl na večírku a byla tam spousta lidí." A toho třetího, který je celý od krve, se ptají co dělal a on povídá: "Kluci vidíte tu věž?" Oni: "vidíme." On: "no a já ji neviděl".
Přijde upír do potravin a povídá: "Jeden chleba."
Prodavač odvětí: "Takovej upír jako vy a chleba? Proč ne třeba tuto krvavou tlačenku?"
"Ne, chci chleba," odvětí upír. "Tady na křižovatce je krutá bouračka a já si ho budu namáčet."
Prodavač odvětí: "Takovej upír jako vy a chleba? Proč ne třeba tuto krvavou tlačenku?"
"Ne, chci chleba," odvětí upír. "Tady na křižovatce je krutá bouračka a já si ho budu namáčet."
Manželé se procházejí po galerii. "To by mohl být upír v rozpacích", prohlásí žena. "Ne, to je zrcadlo", konstatuje suše muž.
Příjde malý upírek domů a ptá se maminky. " Mami, můžu si přivést domů na večeři kamaráda?" "Ano můžeš, ale nezapomeň ho potom dát do chladničky. "
Přijde upír do baru a poručí si horkou krev, druhý den přijde zase a opět si poručí horkou kerv. Třetí den přijde opět do baru a poručí si pouze horkou vodu. Barmanovi je to divné a zaptá se ho. "Co ta změna?". Upír na to . "Ale za rohem jsem našel tampon tak si chci udělat slabej čaj".
Potkají se dva upíři před nemocnicí: "Tak co, zase se jdeš rozšoupnout na transfúzku?" "Ale kdepak, dnes mi není nějak dobře. Vezmu si jen pár použitých obvazů, udělám si čaj a půjdu si lehnout."
Hlášky ze 17. dílu
14. května 2013 v 20:38 | Rocky | HláškyDamon: Myslím, že bychom měli navštívit Pearl a zbavíme se toho inteligenta, co na nás včera v noci zautočil.
Stefan: Jasně a potom co?Obrátíme se ke zbytku upírů v domě a řekneme:"Hups omlouváme se?
Elena: Omlouvám se, ale strašně mě vytáčí.
Stefan: Já vím.Vytáčí uplně každého.
Stefan: Mam na své straně Damona, vypočítavého psychopata.
Matt: Včera v noci jsem seřval svoji mámu.Cítím se jako rodič, co zdrbal svoje neposlušný dítě.
Caroline: Možná to potřebovala, slyšet.
Stefan: Musím načerpat síly.
Damon: Mám dva litry krve něčí mamči v ledničce. Ne?
Stefan: Promluvíme si až se vrátím.
Damon: Dobře.Pozdravuj ode mě veverky.
Damon: Pearl otevři ty dveře.Přísahám Bohu, že je vykopnu a urvu ti hlavu.
Elena:Damon ted není zrovna vhodná doba hrát si na vlka samotáře.
Damon:Fajn Eleno, můžeš řídit únikové auto.
Elena:Mohl by sis aspon 2vteřiny přestat dělat ze všeho srandu?
Damon:Nebo to skončí krvavou lázní, kterou z nás nikdo nerozchodí.
Hlášky z 16. dílu
14. května 2013 v 9:55 | Rocky | HláškyStefan: Už jsi přemýšlela o tom co uděláš?
Elena: S čím? S Isobel, mojí upíří biologickou matkou, která je příbuzná s mou upíří předkyní Katherine, která se vykašlala na tvého bratra? Ne, ani jsem na to nepomyslela.
Damon: Jak jste se dostali ven?
Anna: Hadám, že čarodějky zmrvili tu věc s tím kouzlem.
Jenna: Schovej se nejsme tady?
Kelly: Proč? Kam šly?
Jenna: Děti, které mám pod dozorem na 5 hodinách.Tohle není ten nejlepší příklad
Jenna: Jsem opilá a já opilá a vysokej chlap. Z toho nevzejde nic dobrýho.

