Instagram- Pretty little liars

6. ledna 2014 v 22:15 | Rocky
Tady je pár Instagramů hvězd z Pretty little liars.
 

Pretty little liars (PLL) - 1x01

10. července 2013 v 9:38 | Lola
­ Drazí čtenáři, chtěla bych vám sem napsat první článek na téma PLL.Vezmu to pěkně od začátku od prvního dílu první série.
V tomto díle začínají všechny trable těchto čtyř dívek: Aria Montgomery-Lucy Hale, Emily Frields-Shay Mitchell, Spencer Hastings-Troian Avery Bellisario, Hanna Marin-Ashley Benson.
Aria se po roce vrací domů z Islandu. Hned první den potkává Ezra Fitze(Fitzgeralt) do kterého se okamžitě zamiluje. Další den zjišťuje, že se její kamarádka Hanna stala tzv."včelí královnou školy". Také zjišťuje, že její přítel Ezra je její nový učitel angličtiny a v tu chvíli přichází SMS od jistém "-A", která zmiňuje vztah jejího otce Byarona(Chad Lowe)s jeho studentkou Meredith(Amanda Schull).
Jakmile se Emily vrátí domů ze školy její máma Pam se vyptává na Ariu neboď potkala ve městě její máme Ellu(Holly Marie Combs). Poté se Emily vydává k bývalému domu její zmizelé kamarádky Alison DiLaurentis kde se poprvé setkává s Mayou St. Germain (Bianca Lawson)-která se později stává také její přítelkyní. Emili později dostává SMS od stejnojměnné osoby jako Aria, ve které stálo: "Ahoj Em! Nahradila jsi mě. Našla sis na líbání jinou kamarádku. -A."
V dobu téhle události přijíždí k domu rodiny Marin policisté, kteří přijely zatknout Hannu za krádež brýlí v obchodním domě.Když jí odvezli na policejní stanici dostala Hanna zprávu od stejné osoby jako Aria a Emily nečekaně to byla"-A". Ve zprávě stálo: "Buď opatrná Hanno. Slyšela jsem, že se po vězeňském jídle tloustně. -A." Její matka Ashley to vyřeší tak, že se později vyspí s detektivem Wildnem.
Poté se všechny dívky shromáždí před domem Ali(Alison) kde dělníci našli její mrtvé tělo. Celý díl vyvrcholý pohřbem Alison DiLaurenti, kde se mimochodem políbí Aria a Ezra. Po zkončení obřadu dostanou všechny dívky SMS která zní: "Pořád jsem tady mrchy a vím úplně všechno. -A"
Doufám že se mi bude dařit v těchto článcích pokračovat. -L

Nové téma

9. července 2013 v 22:41 | Lola+Rocky
Milí čtenáří, chtěli bychom vás upozornit, že kromě The vampire diaries budeme psát také o Pretty little liars. Doufáme, že se vám naše články budou líbit a že vás zaujmou.
S pozdravem Lola a Rocky :))
 


Hlášky z 23. dílu(1. díl 2. série)

19. června 2013 v 2:17 | Rocky |  Hlášky
Damon: Ne nevíš,protože Emily trvalo roky než se něco takového naučila
Bonnie: Ale vím, jak sejmout upíra.Tohle kouzlo se učí snadno
Damon: Byli jsme na verandě, povídali si.No tak políbili jsme se Eleno.
Elena: Dobře na to ted nemám čas Damone
Elena: Katherina byla v domě to znamená, že byla pozvána dovnitř.Co budeme dělat?
Damon: Přestěhujeme se.
Elena: Velmi nápomocné díky.
Stefan: Katherine
Katherina: Oklama jsme aspon jednoho, cítíš se líp?
Damon: Sice ti to přidá další vrásku, na už tak svráštělé čelo....My se políbili.
Stefan: Co tím myslíš že jste se políbili?
Damon: Však víš, dvoje našpulené rty..a pak, si tak pruhlednej stefane
Elena: Počkej políbil Katherine ne mě...ja bych to neudělala.No tak kluci na tohle ted nemáme čas.
Stefan: Později?
Damon: Mám lepší nápad.
Elena: Jakýpak
Damon: Ignorovat tu mrchu.
Stefan: A dál?
Damon: Probodnout ji, utrhnout ji hlavu.Něco poetického.

Stefan: Vubec si se nezměnila
Katherine: Ale ty ano, jsi silnější,zlejší,sexy.
Stefan: Neflirtuj se mnou Katherine. Nejsem Damon.
Damon: Políbil jsem tě a myslel si, že jsi mi polibek opětovala.Dvojník mi zkazil všechnu srandu.
Damon: Zakryj se,krasavče.Kolem pobíhá šílená bejvalka.
Takže co to bude? Boj na smrt?Tak do toho napln svoje hrozby, potvrd svůj nárok.
Stefan: Nebudu s tebou bojovat.
Damon: proč?ja bych to udělal
Katherine: Poznám když o mě nikdo nestojí.
Damon: Nefňukej, u žen tvého věku to není přitažlivé.

Elena: Díky, že...na mě dohlížíš.
Damon: To jsem celej já důvěryhodnej bodyguard.Klidný v krizovýh situacích.

1x03 Upíří fotbal

18. června 2013 v 21:58 | Rocky |  Epizody

Elena se snaží ignorovat varování Bonnie ohledně znepokojivých vibrací, které přijala od Stefana. Tyler se pokusí ztrapnit Stefana, když po něm hodí fotbalovým míčem, ale Stefan míč snadno chytne a vrátí mu přihrávkou zpátky, čímž všechny ohromí svými dovednosti. Pan Tanner Stefanovi nakonec dovolí připojit se k fotbalovému týmu. Elena pozve Stefana a Bonnie na večeři, doufajíc, že se ti dva sblíží, ale večer je narušen nečekaným a nevítaným příchodem Damona a Caroline. Posléze je město šokováno násilným činem…



Český název Upíří fotbal
Původní název Friday Night Bites
Číslování 1. série, 3. epizoda (celkově 3. díl)
Premiéra 24. září 2009
Česká premiéra 4. června 2012
Rok natočení 2009
Délka epizody 45 minut
Sledovanost premiéry 3 810 000 diváků



Ke zhlédnutí ZDE
Ke stažení ZDE

Souboj-6. kapitola

17. června 2013 v 18:54 | Rocky |  Knížka -SOUBOJ
Stefan seděl u Gilbertů v obývacím pokoji a vyjadřoval zdvořilý souhlas se vším, co teta Judith řekla. Teta byla nesvá z toho, že tam je - na to člověk ani nepotřeboval umět číst myšlenky, aby to poznal. Ale snažila se, a tak se Stefan snažil také. Chtěl, aby byla Elena šťastná.
Elena. I ve chvílích, kdy se na ni nedíval, vnímal její přítomnost intenzivněji, než cokoli jiného v místnosti. Její živoucí přítomnost zalévala jeho pokožku jako slunce. A když na ni pak pohlédl, bylo to jako sladký šok pro všechny jeho smysly.

SOUBOJ-5. kapitola

4. června 2013 v 18:38 | Rocky |  Knížka -SOUBOJ
Milý deníčku,
dneska ráno jsem se vzbudila a cítila jsem se tak divně. Nevím, jak to mám popsat. Na jednu stranu jsem byla tak slabá, že když jsem se pokusila postavit, nohy mě neunesly. Ale na druhou stranu jsem se cítila… příjemně. Tak pohodlně a uvolněně, jako bych se vynášela na koberci jatého světla. Bylo by mi jedno, i kdybych se už nikdy nepohnula. Pak jsem si vzpomněla na Stefana a pokusila jsem se vstát, ale teta Judith mě přinutila zůstat ležet. Řekla, že Bonnie a Meredith odešly už před několika hodinami a že jsem spala tak tvrdě, že mě nedokázaly vzbudit. Řekla, že potřebuju hodně odpočívat. Takže ležím. Teta Judith mi přinesla do pokoje televizi, ale já se nechci dívat. Radši ležím a píšu, nebo prostě jenom ležím. Čekám, že Stefan zavolá. Slíbil to. Nebo možná neslíbil. Nedokážu si vzpomenout. Až zavolá, musím

Great Balls Of Fire-The Misfits

31. května 2013 v 20:47 | Rocky
Jestli sledujete Upíři deníky na nova cinema, tak víte že tam jsou díly od první serie. Zrovna nedávno tam byl díl 1x12. V tomhle díle mě zaujala tahle čáct :) :DD.

SOUBOJ-4. kapitola

24. května 2013 v 19:02 | Rocky |  Knížka -SOUBOJ
Ale on musí k doktorovi. Vždyť vypadá na umření!" přela se Bonnie. "To nejde. Teď ti to nemůžu vysvětlovat. Prostě ho odvezeme domů, dobře? Je promočený a mrzne tu. Pak si o tom můžeme promluvit." Dostat Stefana přes les dalo dost práce, aby na chvíli nepřemýšleli vůbec o ničem jiném. Zůstával v bezvědomí, a když ho konečně položili na zadní sedadlo Mattova auta, byli všichni vyčerpaní a potlučení a taky mokří od jeho promočených šatů. Elena si položila jeho hlavu na klín a zamířili k penzionu. Meredith a Bonnie jely za nimi. "Je tam rozsvíceno," upozornil Matt, když zaparkovali před velkou rezavou budovou. "Paní Flowersová je asi vzhůru, ale dveře budou zřejmě zamčené." Elena jemně položila Stefanovu hlavu a vyklouzla z auta. V jednom z oken problesklo světlo, jak něčí ruka odsunula závěs. Pak zahlédla siluetu hlavy a ramenou, jak se kdosi díval dolů. "Paní Flowersová!" zavolala a mávala. "To jsem já, Elena Gilbertová. Našli jsme Stefana a potřebujeme otevřít!" Postava u okna se nepohnula ani nezareagovala na její slova. Přesto se z jejího postoje dalo usoudit, že stále hledí na ně dolů. "Paní Flowersová, máme Stefana," zavolala znovu a posunky ukazovala na osvětlený interiér auta. "Prosím!" "Eleno! Už je odemčeno!" ozval se Bonniin hlásek z terasy a Elena se odpoutala od postavy v okně. Když pak opět vzhlédla, viděla už jen, jak závěs padá zpět na své místo, a pak světlo v patře zhaslo. Bylo to divné, ale neměla čas nad tím dumat. Pomohla s Meredith Mattovi zvednout Stefana a vynést ho po schodech ke vchodu. Dům byl uvnitř tmavý a tichý. Elena vedla ostatní po schodech proti dveřím a pak do druhého patra. Pak vešli do pokoje a Elena požádala Bonnie, aby otevřela dvířka na neosvětlené úzké schodiště. "Kdo by po tom všem… co se nedávno stalo… nechával vchodové dveře otevřené?" hekal Matt, jak vlekli své bezvládné břemeno. "Musí bejt cvok." "Ona je cvok," poznamenala Bonnie shora a otevřela dveře na vrcholu schodiště. "Když jsme tu byly posledně, mluvila o nejpodivnějších…" zalapala po dechu úlekem. "Co se stalo?" zeptala se Elena. Ale když přišli nahoru, uviděla to sama. Zapomněla, v jakém stavu pokoj minule opustili. Truhly plné šatstva byly zpřevracené a poházené, jako kdyby si s nimi nějaký obr házel ode zdi ke zdi. Jejich obsah byl rozesetý po celé podlaze, spolu s předměty z toaletky a stolů. Nábytek byl převrácený a vyražené okno pouštělo dovnitř ledový vítr. Byla rozsvícená jen jedna lampa v rohu, která vrhala groteskní stíny na strop. "Co se tu stalo?" vydechl Matt. Elena neodpověděla, dokud nepoložili Stefana na postel. "Nevím to jistě," odpověděla a byla to pravda, i když jen tak tak. "Ale bylo to takhle už včera. Matte, pomůžeš mi? Musíme ho převléct do suchého." "Najdu ještě jednu lampu," řekla Meredith, ale Elena rychle zaprotestovala. "Ne, vidíme dobře. Spíš zkus rozdělat oheň." Z jedné dokořán otevřené truhly koukal froté župan tmavé barvy. Elena ho zvedla a začali s Mattem Stefana svlékat z mokrých šatů. Když mu stahovala promočený svetr, všimla si jeho krku a úlekem strnula. "Matte, mohl bys… mohl bys mi podat ten ručník?" Jakmile se Matt otočil, honem stáhla svetr a zabalila Stefana do županu. Když jí Matt podal ručník, uvázala ho Stefanovi kolem krku jako šálu. Puls se jí rozeběhl a mysl uháněla jako o závod. Není divu, že je tak slabý a bez života. Panebože. Musí ho prohlédnout a zjistit, jak je to zlé. Ale to nejde, když je tu Matt a ostatní. "Jedu pro doktora," oznámil Matt napjatým hlasem a upíral oči na Stefanovu tvář. "Potřebuje pomoc, Eleno." Elena zpanikařila. "Matte, prosím tě ne. On… on má hrůzu z doktorů. Nevím, co by se stalo, kdybys sem nějakého přivedl." Opět to byla pravda, i když ne celá. Měla tušení, co by Stefanovi pomohlo, ale nemohla mu pomoci, dokud tu budou ostatní. Naklonila se nad Stefanem, třela mu ruce svými a pokoušela se přemýšlet. Co má dělat? Chránit Stefanovo tajemství i za cenu jeho života? Nebo ho zradit, aby ho zachránila? A zachránilo by ho vůbec, kdyby všechno řekla Mattovi, Bonnie a Meredith? Pohlédla na své přátele a pokoušela si představit jejich reakci, kdyby se dozvěděli pravdu o Stefanovi Salvatorovi. Nebylo to k ničemu. Tohle nemůže riskovat. Šok a hrůza z toho zjištění skoro přivedly k šílenství samotnou Elenu. A pokud ona, která Stefana miluje, málem s křikem utekla, co by udělali tihle tři? A taky je tu vražda pana Tannera. Kdyby věděli, co je Stefan zač, dokázali by vůbec uvěřit v jeho nevinu? A nebo by ho v hloubi srdce už navždycky podezřívali? Elena zavřela oči. Je to prostě příliš nebezpečné. Matt, Bonnie a Meredith jsou jejími přáteli, ale tuhle jedinou věc s nimi sdílet nemůže. Na celém světě není nikdo, komu by tohle tajemství mohla svěřit. Musí si ho nechat jen pro sebe. Napřímila se a pohlédla na Matta. "Bojí se doktorů, ale zdravotní sestra by možná prošla." Obrátila se ke krbu, kde se činily Bonnie a Meredith. "Bonnie, co tvoje sestra?" "Mary?" Bonnie pohlédla na hodinky. "Tento týden slouží na klinice prodloužené směny, ale teď už by měla být doma. Jenže…" "Takže to půjde. Matte, jeď prosím tě s Bonnie a poproste Mary, jestli by se nepřišla podívat na Stefana. Pokud si bude taky myslet, že potřebuje doktora, přestanu se hádat." Matt zaváhal a pak prudce vydechl. "Tak dobře. Pořád si myslím, že nemáš pravdu, ale dobře - pojďme Bonnie. Zkusíme porušit pár dopravních předpisů." Když vyrazili ke dveřím, Meredith zůstala u krbu a pozorovala Elenu svým klidným tmavým pohledem. Elena se přiměla do nich pohlédnout. "Meredith… myslím si, že byste měli jít všichni." "Opravdu?" Ty tmavé oči se dál bez zakolísání vpíjely do jejích, jako kdyby se pokoušely proniknout skrz a číst v její mysli. Ale Meredith už nepoložila žádné další otázky. Po chvíli přikývla a beze slova se vydala za Mattem a Bonnie. Když Elena uslyšela bouchnutí dveří pod schody, spěchala pro převrácenou lampu a rozsvítila ji u postele. Konečně alespoň může prohlédnout Stefanova zranění. Měl horší barvu než předtím; byl doslova bílý jako plátno, na kterém ležel. I rty měl bílé a Elena si náhle vzpomněla na Thomase Fella, zakladatele Fell's Church. Nebo spíš na sochu Thomase Fella, jak leží vedle své ženy, vytesaný do kamenného víka jejich hrobky. Stefan měl barvu onoho mramoru. Škrábance na rukou sice byly jasně rudé, ale již nekrvácely. Něžně mu natočila hlavu, aby mu mohla prohlédnout krk. A byly tam. Automaticky se dotkla stejných ranek na vlastním krku, jako by si chtěla potvrdit jejich totožnost. Ale Stefan neměl jen maličké ranky. Byly to hluboké surové rýhy do masa. Vypadal, jako by ho potrhalo nějaké zvíře, které se mu pokoušelo prokousnout hrdlo. Zděšené Eleny se opět zmocnil doběla rozžhavený hněv. A s ním i nenávist. Uvědomila si, že navzdory znechucení a zlobě předtím k Damonovi necítila skutečnou nenávist. Ne doopravdy. Ale teď… teď ho nenáviděla. Cítila nenávist s takovou intenzitou, jako nikdy v životě nepociťovala vůči nikomu jinému. Chtěla mu ublížit, přála si, aby za to zaplatil. Kdyby měla v tu chvíli po ruce dřevěný kolík, proklála by jím Damonovi srdce bez nejmenšího slitování. Ale právě teď musela myslet na Stefana. Byl tak děsivě nehybný. To pro ni bylo nejhorší - ta naprostá nepřítomnost jakéhokoli napětí v jeho těle, ta prázdnota. To je ono. Jakoby opustil tohle tělo a zanechal jí jen prázdnou nádobu. "Stefane!" Zatřásla s ním bez nejmenšího účinku. Rukou zkoušela na jeho studené hrudi najít puls. Pokud nějaký měl, byl příliš slabý, než aby ho cítila. Klid, Eleno, poroučela si a vzdorovala náporu paniky. Vzadu v mysli se jí ozýval hlásek: "A co když je mrtvý? Co když je opravdu mrtvý a nic, co uděláš, už ho nezachrání?" Rozhlédla se po pokoji a všimla si rozbitého okna. Pod ním na podlaze ležely úlomky skla. Přešla tam a jeden z nich zvedla. Všimla si, jak se ve světle ohně třpytí. Hezká věc, ostrá jako žiletka, pomyslela si. A pak zatnula zuby a úmyslně se řízla do prstu. Zalapala po dechu bolestí. Po chvíli se z ranky začala valit krev a stékala jí po prstu, jako vosk po svíci. Rychle si klekla ke Stefanovi a přiložila prst k jeho rtům. Druhou rukou mu tiskla bezvládnou dlaň, cítila tvrdost jeho stříbrného prstenu. Nehybná jako socha klečela vedle něho a čekala. První jemný náznak reakce málem nepostřehla. Upírala pohled na jeho tvář a tak postřehla lehké nadzvednutí hrudníku jenom periferním viděním. Ale pak se rty dotýkající se jejích prstů malinko zachvěly a rozevřely a Stefan reflexivně polknul. "To je ono," zašeptala Elena. "Do toho, Stefane." Zachvěly se mu řasy a s přívalem radosti si uvědomila, že jí vrací stisk prstů. Znovu polknul. "Ano." Počkala, dokud nezamrkal a pomalu neotevřel oči, a pak se teprve posadila k němu. Jednou rukou bojovala s vysokým límečkem své mikiny a odhrnula látku stranou. Ty zelené oči byly ještě omámené a unavené, ale už v nich opět byla stará známá tvrdohlavost. "Ne," protestoval Stefan drsným šepotem. "Ale ty musíš, Stefane. Ostatní se za chvíli vrátí a přivedou zdravotní sestru. Musela jsem s tím souhlasit. A pokud na tom nebudeš natolik dobře, abys je přesvědčil, že nepotřebuješ do nemocnice…" Ani větu nedokončila. Sama nevěděla, co by lékař nebo laboratorní technik mohl zjistit, kdyby Stefana vyšetřil. Ale viděla, že pochopil a že má obavy. Ale Stefan vypadal ještě tvrdošíjněji a odvrátil od ní tvář. "Nemůžu," zašeptal. "Je to příliš nebezpečné. Už jsem vzal… příliš mnoho… včera v noci." Copak to bylo teprve včera v noci? Zdálo se jí, že od onoho zážitku uběhl snad celý rok. "Zabije mě to?" zeptala se. "Stefane, odpověz mi! Zabije mě to?" "Ne…," připustil zasmušilým hlasem. "Ale…" "V tom případě to musíme udělat. A nehádej se se mnou!" Elena se sklonila k němu, držela mu ruku ve své a cítila jeho pronikavou potřebu. Byla překvapená, že se vůbec snažil odolávat. Cítil se jako vyhladovělý před hostinou, který není schopen odtrhnout zrak od kouřících pokrmů, ale přesto odmítá jíst. "Ne," opakoval Stefan a Elenu zalil pocit marnosti. Byl jediným člověkem, kterého znala, který byl stejně tvrdohlavý jako ona sama. "Ale ano. A jestli nebudeš spolupracovat, říznu se ještě někam jinam, třeba na zápěstí." Předtím tiskla prst do prostěradla, aby zastavila krvácení, ale teď mu ho ukázala. Rozšířily se mu zorničky a pootevřely rty. "Příliš mnoho… už," zamumlal, ale očima sledoval její prst, jasně rudou kapku na jeho špičce. "A já se nedokážu… ovládat…" "To bude v pořádku," zašeptala. Přiložila mu prst opět ke rtům. Cítila, jak se rozevřely. A pak se naklonila nad něj a zavřela oči. Cítila jeho suchá a chladná ústa na svém hrdle. Podepřela mu dlaní temeno a jeho rty hledaly dvě ranky, které již měla od včerejška. Elena se přinutila neucuknout při chvilkovém bodnutí bolesti. Pak se usmála. Předtím cítila jeho zoufalou potřebu a urputný hlad. Nyní, skrze pouto, které spolu sdíleli, cítila jen divokou radost a uspokojení. Hluboké uspokojení, když byl hlad postupně utišen. Ona sama cítila potěšení z dávání, z toho, že pomáhá Stefanovi svou vlastní životní silou. Vnímala, jak do něj proudí síla. Po čase ucítila, jak intenzita jeho potřeby klesá. V žádném případě nebyla ještě zažehnaná, a tak nechápala, co se děje, když se ji pokusil odstrčit. "To už stačí," zarazil ji a přinutil ji se zvednout. Elena otevřela oči, ona snová blaženost se vytratila. Měl oči zelené jako listy mandragory a ve tváři mu četla hlad šelmy. "Ještě to není dost, pořád jsi slabý…" "Ale je to dost pro tebe." Opět ji odstrčil a v jeho zelených očích zahlédla zákmit zoufalství. "Eleno, když si vezmu hodně, začneš se měnit. A jestli neustoupíš, jestli ode mě neustoupíš hned teď…" Elena se stáhla k nohám postele. Dívala se, jak se posadil a upravil si tmavý župan. V svitu lampy si všimla, že se mu opět trochu vrátila barva, jemný ruměnec nyní oživil jeho bledou pokožku. Vlasy mu usychaly jako převalující se moře tmavých vln. "Chyběls mi," řekla tiše. Náhle ji zaplavila úleva, která byla skoro stejně bolestivá jako předtím strach a napětí. Stefan je naživu a mluví s ní. Všechno bude nakonec v pořádku. "Eleno," jejich pohledy se setkaly, opět ji uchvátil ten zelený oheň. Podvědomě se k němu vydala, ale zarazila se, když se nahlas zasmál. "Nikdy jsem tě ještě takhle neviděl," řekl a ona se na sebe podívala. Boty a džíny měla umazané rudým bahnem, které také hojně zdobilo i všechno ostatní. Z roztržené bundy vykukovala vycpávka. A vůbec nepochybovala, že i její tvář je umazaná a špinavá. Věděla, že má rozcuchané a zamotané vlasy. Elena Gilbertová, dokonalá a elegantní jako ze žurnálu, královna plesu střední školy Roberta E. Leea, vypadá jako vandrák. "Líbí se mi to," dodal Stefan a tentokrát se zasmála s ním. Pořád ještě se smáli, když se otevřely dveře. Elena ztuhla ostražitostí, popotáhla si rolák a rozhlédla se po pokoji, zda tam není něco, co by je mohlo prozradit. Stefan se posadil vzpřímeněji a olízl si rty. "Je mu líp!" zazpívala Bonnie, když vkročila do pokoje a uviděla Stefana. Matt a Meredith šli hned za ní a tváře se jim rozzářily překvapením a radostí. Za nimi vešla čtvrtá osoba, jen o málo starší než Bonnie, ale měla již auru určité autority, která neodpovídala jejímu mladému věku. Mary McCulloughová přešla přímo ke svému pacientovi a nahmatala mu puls. "Tak ty jsi ten, co se bojí doktorů," oslovila ho. Stefan na chvíli vypadal zmateně, ale pak mu to došlo. "Je to taková fobie z dětství," řekl zahanbeně. Pohlédl úkosem na Elenu, která se nervózně usmívala a neznatelně přikývla. "Ale myslím, že už žádného nepotřebuju, jak vidíš." "Proč to nenecháš na posouzení mně? Puls máš v pořádku. Vlastně je překvapivě pomalý, dokonce i na sportovce. Myslím, že už nemáš hypotermii, ale pořád ještě jsi prochladlý. Změříme teplotu." "Myslím, že to nebude nutné," oponoval Stefan hlubokým uklidňujícím hlasem. Elena ho už slyšela použít tenhle hlas dřív a věděla, o co se snaží. Ale Mary si protestů nevšímala. "Tak ukaž, prosím tě." "Já to udělám," nabídla se Elena a natáhla se, aby si vzala od Mary teploměr. Ale skleněná tubička jí přitom nějak vyklouzla, spadla na podlahu z tvrdého dřeva a rozletěla se na kusy. "Ach ne, to jsem nešika. Je mi to hrozně líto!" "To nevadí," ozval se Stefan. "Cítím se už mnohem líp, než předtím. Každou minutou je mi tepleji." Mary přejela hodnotícím pohledem nepořádek na podlaze a pak se rozhlédla po pokoji a zkoumala jeho žalostný stav. "Tak dobře," souhlasila, ale začala se otáčet s rukama v bok a dožadovala se vysvětlení: "Co se tu proboha stalo?" Stefan ani nemrknul. "Nic hrozného. Paní Flowersová prostě není dobrá hospodyňka," řekl a podíval se jí nevinně do očí. Elena měla sto chutí se rozesmát a všimla si, že Mary také. Starší dívka ale místo toho udělala obličej a založila si ruce na prsou. "Předpokládám, že nemám šanci se dočkat přímé odpovědi," zareagovala. "A je jasné, že nejsi vážně nemocný. Nemůžu tě nutit, abys jel na kliniku. Ale důrazně doporučuji, aby sis zítra zašel na kontrolu." "Děkuju ti," odpověděl Stefan, což, jak si Elena povšimla, nebylo to samé jako souhlas. "Eleno, zato ty vypadáš, že by se ti hodil doktor," prohlásila Bonnie. "Jsi bílá jako stěna." "Jsem prostě unavená," odpověděla Elena. "Byl to dlouhý den." "Radím ti, abys jela domů a šla do postele - a zůstala tam," prohlásila Mary. "Nemáš snad anémii, že ne?" Elena odolala impulsu sáhnout si rukou na tvář. Opravdu je tak bledá? "Ne, opravdu jsem jenom unavená," zopakovala. "Jestli je Stefan v pořádku, můžeme teď jet domů." Konejšivě přikývnul a v jeho očích si přečetla soukromý vzkaz jen pro ni. "Dopřejte nám minutku, ano?" poprosila Mary a ostatní a oni zamířili ke schodišti. "Ahoj, a opatruj se," řekla Elena nahlas a objala ho. A do ucha mu zašeptala. "Proč jsi nepoužil na Mary Síly?" "Zkusil jsem to," odpověděl stejně potichu. "Ale asi jsem pořád ještě moc slabý. Neboj se, zlepší se to." "Samozřejmě, že ano," souhlasila Elena, ale žaludek se jí stáhnul. "Ale jsi si jistý, že bys měl zůstat sám? Co když…" "Budu v pořádku. To ty bys neměla být sama." Stefanův hlas byl něžný, ale naléhavý. "Eleno, neměl jsem možnost tě varovat. Mělas pravdu, že Damon je ve Fell's Church." "Já vím. Tohle ti udělal on, že ano?" Elena raději nezmínila, že ho sama vyhledala. "Já si nepamatuju. Ale je nebezpečný. Eleno, ať s tebou dneska v noci zůstanou Bonnie a Meredith. Nechci, abys byla sama. A dávej si pozor, aby nikdo do vašeho domu nepozval nikoho cizího." "Půjdeme rovnou spát," slíbila Elena a usmála se na něj. "Nehodláme si nikoho zvát." "Dej si na to pozor." Z jeho tónu bylo patrné, že si vůbec nedělá legraci. Pomalu přikývla. "Rozumím, Stefane. Budeme si dávat pozor." "Dobře." Políbili se, jen se letmo dotkli rty, ale jejich spojené ruce se oddělily jen neochotně. "Poděkuj za mě ostatním," dodal ještě. "Poděkuju." Připojila se k ostatním před penzionem. Matt se nabídl, že zaveze Mary domů, aby Bonnie a Meredith mohly jet rovnou k Eleně. Bylo vidět, že Mary je stále krajně podezřívavá ohledně nočních událostí, ale Elena jí to rozhodně nemohla vyčítat. A také nemohla přemýšlet. Byla příliš unavená. "Mám vám všem vyřídit poděkování," vzpomněla si poté, co Matt odjel. "Nemá… zač," prohlásila Bonnie a oddělila obě slova mohutným zívnutím, zatímco jí Meredith otvírala dveře auta. Meredith neříkala nic. Od chvíle, kdy nechala Elenu samotnou se Stefanem, byla velmi tichá. Bonnie se najednou zasmála. "Na jednu věc jsme všichni zapomněli," řekla. "Na to proroctví." "Jaké proroctví?" zeptala se Elena. "O mostě. Jak jste tvrdili, že jsem říkala. Vidíš, šla jsi na ten most a smrt tam nakonec nečekala. Možná jste to špatně pochopily." "Ne," bránila se Meredith. "Slovům bylo jasně rozumět." "Tak je to možná jiný most. Nebo… mmm…" Bonnie se zachumlala do kabátu, zavřela oči a neobtěžovala se pokračovat. Ale Elenina představivost větu dokončila za ni. Nebo jiný čas. Když Meredith nastartovala auto, venku zahoukal sýček.

SOUBOJ-3. kapitola

24. května 2013 v 17:48 | Rocky |  Knížka -SOUBOJ
Bonnie zůstala zírat. "Nevzpomínám si na nic o mostu. Neměla jsem pocit, že je to most." "Ale sama jsi to řekla, na konci. Myslela jsem, že si pamatuješ…" Eleně odumřela slova na rtech. "Tuhle část si nepamatuješ," řekla nevýrazně. A nebyla to otázka. "Pamatuju si, že jsem byla sama na nějakém tmavém a studeném místě a cítila jsem slabost… a žízeň. Nebo to byl hlad? Nevím, ale potřebovala jsem… něco. A skoro jsem si přála umřít. A pak jsi mě probudila." Elena a Meredith si vyměnily pohled. "A potom, Bonnie, jsi řekla ještě jednu věc, takovým divným hlasem. Říkalas, abychom nechodily k mostu." "Řekla, abys ty nechodila k mostu," opravila ji Meredith. "Právě ty, Eleno. Řekla, že tě tam čeká smrt." "Je mi jedno, co tam čeká," odpověděla Elena. "Pokud je tam Stefan, tak tam půjdu." "Půjdeme tam všechny," prohlásila Meredith. Elena zaváhala. "Nemůžu to od vás žádat," odpověděla pomalu. "Může se tam skrývat nebezpečí - takové povahy, které neznáte. Asi bude nejlepší, když tam půjdu sama." "To si děláš srandu?" rozčílila se Bonnie a vystrčila bradičku. "My milujeme nebezpečí. Chci být v hrobě mladá a krásná, vzpomínáš?" "To neříkej," rychleji zarazila Elena. "Ty sama jsi nás upozorňovala, že tohle není hra." "Není to hra ani pro Stefana," připomněla jim Meredith. "Pokud tu budeme postávat, moc mu nepomůžeme." Elena už si svlékla kimono a mířila k šatníku. Pak se zarazila. "Robert," připomněla. "Nedostaneme se kolem něj ke vstupním dveřím, i kdyby spal." Všechny tři najednou se otočily k oknu. "Paráda," vydechla Bonnie. Když vylézaly z okna na strom, Elena si uvědomila, že přestalo sněžit. Ale studený vzduch na tvářích jí připomněl Damonova slova. Zima je nelítostné období, pomyslela si a zachvěla se. Všechna světla v domě byla zhasnutá, včetně těch v obýváku. Robert už šel zřejmě spát. I přesto Elena zadržovala dech, když se kradli kolem setmělých oken. Meredith měla auto o kousek dál po silnici. Na poslední chvíli se Elena rozhodla vzít s sebou i kus provazu a tak potichoučku otevřela dveře od garáže. Drowning Creek má silný proud a brodění by mohlo být nebezpečné. Jízda na kraj města probíhala napjatě. Když míjely okraj lesa, vzpomněla si Elena, jak na ni foukaly listy na hřbitově. Zvlášť dubové listy. "Bonnie, mají dubové listy nějaký zvláštní význam? Neříkala o nich něco tvoje babička?" "No, prý byly posvátné pro druidy. To byly všechny stromy, ale duby byly nejposvátnější. Mysleli si, že jim duch stromů přináší moc." Elena o tom v duchu uvažovala. Když přijely na most a vystoupily z auta, věnovala dubům na pravé straně silnice nejistý pohled. Ale noc byla jasná a podivně klidná, žádný větřík nerozechvíval suché hnědé listy, které ještě zůstaly na větvích. "Hlídejte, jestli se neobjeví ten havran," upozornila Bonnie a Meredith. "Havran?" podivila se Meredith. "Jako ten havran před Bonniiným domem tu noc, co umřel Jang-ce?" "Tu noc, co byl Jang-ce zabit. Ano." Elena se blížila k tmavým vodám Drowning Creeku s prudce rozbušeným srdcem. Navzdory svému jménu to nebyl potok, ale dravě proudící říčka s jílovitými břehy. Nad ní se klenul Wickery Bridge, dřevěná konstrukce stará skoro celé století. Kdysi bývala dost pevná, aby unesla vozy, teď to byl už jenom most pro pěší, který skoro nikdo nepoužíval, protože byl stranou všech hlavních cest. Je to holé, opuštěné a nevlídné místo, pomyslela si Elena. Místy ležel na zemi sníh. Navzdory svým statečným slovům se Bonnie držela zpátky. "Pamatujete, jak jsme šly přes tenhle most naposledy?" zeptala se. Až moc dobře, pomyslela si Elena. Naposledy, když přecházely most, pronásledovalo je… něco… ze hřbitova. Nebo někdo, uvažovala. "Ještě přes něj nepůjdeme," zarazila je. "Nejdřív se pod něj musíme podívat z téhle strany." "Kde našli toho staříka s rozsápaným hrdlem," zamumlala Meredith, ale pokračovala v cestě. Světla auta osvětlovala pouze malý úsek břehu pod mostem. Když Elena vystoupila z úzkého pruhu světla, pocítila studený závan zlé předtuchy. Smrt čeká, řekl ten hlas. Je Smrt tam dole? Chodidla jí podklouzla na vlhkých zabahněných kamenech. Slyšela jen šumění vody a jeho dutou ozvěnu odrážející se od mostu nad její hlavou. Ačkoli napínala zrak, jediné, co dokázala v té tmě vidět, byl holý břeh a dřevěné vzpěry mostu. "Stefane?" zašeptala a byla skoro ráda, že hučení vody ta slova pohltilo. Cítila se jako člověk, který volá v prázdném domě 'Je tu někdo?' a přitom se bojí odpovědi. "Tohle není správně," ozvala se za ní Bonnie. "Co tím myslíš?" Bonnie se rozhlížela, mírně vrtěla hlavou a tělo měla napjaté soustředěním. "Prostě mám špatný pocit. Já ne… no, předtím jsem řeku neslyšela. Neslyšela jsem nic, jen mrtvé ticho." Eleně pokleslo srdce úděsem. Nějaká část hluboko v ní věděla, že Bonnie má pravdu, že Stefan není na tomhle divokém a opuštěném místě. Ale jiná část byla příliš vyděšená, než aby naslouchala. "Musíme se přesvědčit," prohlásila sevřeným hlasem a pokročila dál do tmy. Hledala cestu hmatem, protože nic neviděla. Ale nakonec musela připustit, že tu není žádná známka, že by tu někdo v poslední době byl. Ani žádná tmavá hlava ve vodě. Otřela si studené zablácené dlaně o džíny. "Můžeme ještě zkontrolovat druhou stranu Wickery Bridge," řekla Meredith a Elena mechanicky přikývla. Ale ani nepotřebovala vidět Bonniin výraz, aby věděla, co najdou. Jsou na špatném místě. "Pojďme odsud vypadnout," prohlásila a šplhala porostem k pruhu světla za mostem. Když se tam dostaly, Elena ztuhla. Bonnie zalapala po dechu: "Ach Bože…" "Zpátky," zasyčela Meredith. "Nahoru po břehu." Proti autu se jasně rýsovala temná postava. Elena zírala s divoce bušícím srdcem a nedokázala rozlišit nic jiného, než že jde o mužskou postavu. Tvář skrývala tma, ale měla z něj děsivý pocit. Blížil se k nim. Skrčily se mimo jeho dohled a přitiskly se k bahnitému břehu pod mostem. Snažily se být úplně neviditelné. Elena cítila, jak se Bonnie vedle ní třese a jak Meredith jí svírá paži. Odsud neviděly nic, ale náhle uslyšely na mostě kroky. Sotva se odvažovaly dýchat a tiskly se jedna k druhé. Zvedly tváře a naslouchaly těžkým krokům kráčejícím po dřevěných prknech. Pomalu se vzdalovaly. Prosím, ať pokračují dál, přála si Elena. Prosím… Kousla se do rtu a pakl Bonnie tiše zanaříkala a její ledová ruka našla Eleninu. Kroky se vracely. Měla bych odsud vypadnout, pomyslela si Elena. Chce mě, ne moje kamarádky. Sám to řekl. Měla bych odsud vylézt a postavit se mu, možná by pak nechal Bonnie a Meredith odejít. Ale ten žhavý vztek, který ji spaloval ráno, už shořel na popel. Ani veškerou silou své vůle se nedokázala pustit Bonniiny ruky, nedokázala se jí vytrhnout. Kroky teď zněly přímo nad nimi. Pak na chvíli nastalo ticho, které následoval klouzavý zvuk na břehu. Ne, pomyslela si Elena a celé tělo se jí chvělo strachy. On jde dolů. Bonnie zasténala a schovala hlavu Eleně na rameni. Elena cítila, jak jí tuhne každý sval v těle, když zahlédla pohyb - chodidla a nohy - vynořující se ze tmy. Ne… "Co tam dole proboha děláte?" Elenina mysl nejprve tu informaci odmítla zpracovat. Stále ještě byla naplněna děsem, takže málem vykřikla, když Matt učinil ještě jeden krok po břehu a nahlédl pod most. "Eleno? Co to děláte?" zopakoval. Bonnie s trhnutím zvedla hlavu. Meredith prudce vydechla úlevou. Elena sama měla pocit, že ji zradí kolena. "Matte," vydechla. Na víc se nezmohla. Bonnie se projevila výrazněji. "A co tu děláš ty?" Mluvila stále hlasitějším hlasem. "Chceš nám způsobit infarkt? Proč se tu proboha plížíš uprostřed noci?" Matt vrazil ruku do kapsy a zazvonil drobnými. Když vylezly zpod mostu, viděly, že hledí na řeku. "Sledoval jsem vás." "Cože?" nevěřícně se zeptala Elena. Zdráhavě k ní otočil tvář. "Sledoval jsem vás," zopakoval. Měl napjatá ramena. "Domyslel jsem si, že vymyslíte, jak se dostat přes tetu a znovu vyrazíte ven. Takže jsem si počkal v autě naproti přes ulici a sledoval váš dům. Jsem si jistý, že jste vylezly oknem. A pak jsem vás sledoval sem." Elena nevěděla, co říct. Zlobila se na něj. Samozřejmě, bylo dost pravděpodobné, že to udělal, jen aby dostál slibu, který dal Stefanovi. Ale představa, jak Matt sedí venku ve svém otřískaném starém Fordu, bez večeře, k smrti mrzne… pocítila bolestivé sevření, které raději nechtěla blíže zkoumat. Opět pohlédl na řeku. Přikročila k němu a tiše řekla: "Omlouvám se, Matte. Za to, jak jsem se chovala doma i… i za…," asi minutu hledala slova a pak to vzdala. Za všechno, pomyslela si zoufale. "No, já se zas omlouvám, že jsem vás vyděsil." Obrátil se a pohlédl jí do tváře, jako by se tím vše urovnalo. "A teď mi řekněte, co tu proboha děláte?" "Bonnie myslela, že by tady mohl být Stefan." "Bonnie si to nemyslela," opáčila Bonnie. "Bonnie řekla rovnou, že jsme na špatném místě. Hledáme místo, kde je ticho, kde nejsou žádné zvuky. A uzavřené. Cítila jsem se… obklopená," vysvětlila Mattovi. Matt na ni opatrně hleděl, jako by ho mohla uštknout. "Ano, to určitě ano." "Kolem mě byly kameny, ale ne jako ty z řeky." "Ehm, to asi nebyly." Pohlédl tázavě na Meredith, která se nad ním slitovala. "Bonnie měla vidění," vysvětlila. Matt o kousek ustoupil a Elena zahlédla jeho profil ve světle reflektorů. Z jeho výrazu poznala, že neví, zda má odejít, nebo je odvézt do nejbližšího sanatoria pro duševně choré. "To není žádný vtip," potvrdila. "Bonnie je médium, Matte. Vím, že jsem vždycky říkala, že na tyhle věci nevěřím, ale mýlila jsem se. Ani nevíš, jak moc jsem se mýlila. Dnes večer se… se nějak naladila na Stefanovu mysl a zahlédla místo, na kterém je." Matt se zhluboka nadechl. "Aha, dobře…" "Nechovej se tak blahosklonně! Já nejsem pitomá, Matte, a říkám ti, že to tak bylo. Byla tam se Stefanem, říkala věci, které ví jen on. A viděla místo, kde je uvězněn." "Uvězněn," řekla Bonnie. "To je ono. Rozhodně to nebylo nic tak otevřeného jako řeka. Ale byla tam voda, sahala mi až po krk. Jemu po krk. A kolem byly kamenné zdi, pokryté hustým mechem. Voda byla ledově studená a nehybná a páchla." "Ale co jsi viděla?" ptala se Elena. "Nic, bylo to, jako bych byla slepá. Nějak jsem věděla, že kdyby se tam dostal i ten nejslabší paprsek světla, viděla bych, ale nešlo to. Byla tam tma jako v kobce." "Jako v kobce…" Elenou projel mráz. Pomyslela na ten zřícený kostel na kopci nad hřbitovem. Tam byla kobka, kobka, o které si jednou myslela, že se otevřela. "Ale v kobce by nebylo tak mokro," oponovala Meredith. "Ne… ale pak už mě nenapadá, co by to mohlo teda být," přemýšlela Bonnie. "Stefan nebyl úplně při smyslech; byl slabý a zraněný. A měl hroznou žízeň…" Elena chtěla Bonnie přerušit, ale udělal to za ni Matt. "Já ti povím, jako co mi to připadá," řekl. Dívky na něj pohlédly, jak tam tak stál kousek od nich jako tajný špeh. Skoro na něj zapomněly. "Jako co?" zeptala se Elena. "Jako studna." Elena zamžikala a vzedmulo se v ní vzrušení. "Bonnie?" "To by mohlo být ono," pronesla Bonnie pomalu. "Velikost a ty zdi a všechno, to by sedělo. Ale studna je otevřená, to bych viděla alespoň hvězdy." "Ne, pokud byla zakrytá," pokračoval Matt. "Spousta starých farem v okolí má studny, které se už nepoužívají, a někteří farmáři je zakrývají, aby do nich nespadly děti. Moji prarodiče to tak dělají." Elena už nedokázala skrývat své vzrušení. "To by mohlo být ono. To musí být ono. Bonnie, vzpomeň si, přece jsi říkala, že je tam pořád tma." "Ano, čišel z toho takový jakýsi podzemní pocit." Bonnie byla také vzrušená, ale Meredith je přerušila věcným dotazem. "Kolik studní myslíš, že je ve Fell's Church, Matte?" "Zřejmě desítky," odpověděl. "Ale zakrytých? Těch tolik není. A pokud naznačujete, že někdo Stefana strčil do zakryté studny, nemůže to být nikde, kde by to lidé viděli. Spíš nějaké odlehlé místo…" "Jeho auto se našlo na téhle cestě," připomněla Elena. "Tak to by mohla být na pozemcích starýho Franchera," uvažoval Matt. Pohlédli jeden na druhého. Francherova farma byla zřícená a opuštěná tak dlouho, kam paměť sahá. Stála uprostřed lesů a lesy si ji vzaly zpět už skoro před celým stoletím. "Jedem," dodal Matt prostě. Elena mu položila ruku na paži. "Tak ty věříš…?" Na okamžik pohlédl stranou. "Nevím, čemu mám věřit," přiznal nakonec. "Ale pojedu." Rozdělili se do obou aut; Matt s Bonnie jeli vepředu, za nimi Meredith s Elenou. Matt odbočil na nepoužívanou cestu vedoucí do lesů a pokračoval po ní, dokud se úplně nevytratila. "Odsud už musíme pěšky," oznámil. Elena byla šťastná, že ji napadlo vzít provaz; budou ho potřebovat, pokud je Stefan doopravdy ve Francherově studni. A pokud není… O tom nebude přemýšlet. Nebylo snadné dostat se skrz les, zvlášť potmě. Podrost byl hustý a větve se natahovaly a lapaly je za šaty. Kolem nich poletovaly můry a otíraly se Eleně o tvář neviditelnými křídly. Konečně došli na mýtinu. Základy staré farmy byly ještě rozeznatelné, kameny nyní poutaly k zemi ostružinové šlahouny a plevel. Komín byl z větší části ještě nedotčený, jen v místech, kde ho kdysi spojoval cement, nyní zely duté díry - vypadal jako rozpadající se pomník. "Studna bude někde vzadu," prohlásil Matt. Nakonec ji našla Meredith a zavolala ostatní. Shromáždili se okolo a hleděli na plochý kamenný kvádr, který byl skoro v úrovni země. Matt se sklonil a zkoumal rostliny a půdu kolem. "Nedávno s tím někdo hýbal," oznámil. Eleně začalo srdce tlouct zoufalou nadějí. Cítila tep až v hrdle i v konečcích prstů. "Tak to sundáme," prohlásila hlasem sotva silnějším než šepot. Kamenný blok byl tak těžký, že jím Matt nedokázal ani pohnout. Nakonec všichni čtyři tlačili a zapírali se patami o zem, dokud se blok s neochotným zasténáním o kousek neposunul. Jakmile se mezi kamenem a studnou objevila škvírka, mohl Matt použít větev jako páčidlo a mezeru rozšířit. Pak všichni znovu zatlačili. Když už byla mezera dost velká, aby se tam vešla hlava a ramena, Elena se sklonila a nakoukla dovnitř. Skoro se bála doufat. "Stefane?" Těch několik sekund, kdy se nakláněla nad tím tmavým prostorem, pokoušela se zrakem proniknout temnotu a slyšela jen rachocení kamínků, které uvolnila, bylo zoufale trýznivých. Pak se však ozval i jiný zvuk. "Kdo to…? Eleno?" "Ach Stefane!" Hlava se jí zatočila úlevou. "Ano, jsem tu, všichni jsme tady a pomůžeme ti ven. Jsi v pořádku? Nejsi zraněný?" Jediné, co jí zabránilo skočit tam za ním, byla Mattova ruka, která ji uchopila vzadu za oděv. "Stefane, vydrž, máme s sebou provaz. Řekni, že jsi v pořádku." Ozval se matný, skoro neznatelný zvuk, ale Elena poznala, co to bylo. Smích. Stefanův hlas byl slabý, ale srozumitelný. "Už mi bylo… líp," řekl. "Ale jsem… naživu. Kdo je to s tebou?" "To jsem já, Matt," ozval se Matt, pustil Elenu a naklonil se přes okraj sám. Elena byla skoro v extázi nadšením, ale všimla si, že má lehce zmatený výraz. "A taky Meredith a Bonnie. Hodím ti dolů provaz… tedy, pokud tě Bonnie nepřemístí telekinezí." Stále ještě na kolenou se Matt ohlédnul po Bonnie. Plácla ho přes hlavu. "O tomhle nevtipkuj! Vytáhněte ho ven." "Ano, madam," přikývnul Matt poněkud zmateně. "Tady, Stefane, musíš si to uvázat kolem sebe." "Ano," přikývnul Stefan. Nediskutoval o prstech znecitlivělých zimou nebo o tom, zda dokážou zvednout jeho váhu. Jinak to prostě nepůjde. Příští čtvrthodina byla pro Elenu příšerná. Všichni čtyři museli napnout své síly, aby dostali Stefana ven, ačkoli Bonnie přispívala hlavně mohutným povzbuzováním, kdykoli zastavili, aby nabrali dech. Ale nakonec se Stefanovy ruce konečně zachytily okraje studny a Matt se natáhnul, aby ho uchopil pod rameny. A pak ho již Elena držela v náručí, objímala pažemi jeho hruď. Dokázala poznat, jak moc je to špatné, podle jeho nepřirozené nehybnosti a ochablého těla. Využil posledních zbytků sil, aby jim pomohl dostat ho ze studny; ruce měl pořezané a krvavé. Ale co Elenu znepokojovalo nejvíce, byla skutečnost, že tyto ruce nereagovaly na její zoufalé objetí. Když ho konečně pustila, aby se na něj mohla podívat, všimla si, že má voskovou pleť a černé kruhy pod očima. Pokožku měl tak studenou, až ji to vyděsilo. Nervózně pohlédla na ostatní. Matt se ustaraně mračil. "Raději bychom ho měli co nejrychleji dopravit na kliniku. Potřebuje doktora." "Ne!" Slabý a drsný hlas vydala ochablá postava v Elenině náručí. Cítila, jak se Stefan dává dohromady a pomalu zvedá hlavu. Jeho zelené oči se ponořily do jejích a všimla si, jaká naléhavost se v nich skrývá. "Žádní… doktoři." Očima se vpaloval do jejích. "Slib mi to… Eleno." Elenu pálily oči, které byly zalité slzami. "Slibuji," zašeptala. Pak ucítila, že cokoli ho drželo při síle, ten proud čiré vůle a odhodlání zkolaboval. Zhroutil se v bezvědomí do jejího objetí.

Kam dál